objevy ameriky

Knocked Up [Zbouchnutá]

23. prosince 2008 v 0:59
"I don't want to end up like Debbie..."
"But Debbie's happy."
"Yeah, she's happy today. But every day is a constant struggle for them because they are not right for each other. You know? They have to force it and I don't want us to have to do that, I don't want to force you to be what I think you should be. That's wrong of me, because you're great... You really are, you're great the way you are. Who am I to stop you? Who am I to tell you that's wrong? It's not wrong, it's who you are, it's what you enjoy and it's your life..."

závěrečných 417B

14. prosince 2008 v 17:25 | bittersweet
když nezabírá růžovej zapitej hektolitry vody, tak načosky to jistí ... snad.

filozofická předodjezdová

1. prosince 2008 v 9:34 | bittersweet
záleží na pocitech nebo na realitě? je lepší mít z něčeho dobrej pocit, i když je to špatně? a může bejt něco špatně, když z toho máme dobrej pocit? kdo rozhoduje, co je špatně?

(ne)bylo, nebylo a NENÍ

30. srpna 2008 v 10:44 | bittersweet
neni to trochu strašidelný, jak příšerně jsme schopni si zidealizovat minulost ? jak se to špatný postupně vytrácí, a aniž si to uvědomíme, vzpomínáme najednou přes růžový brejle? fusk! že je to super? není to super! není to vůbec super... stejskalo by se nám tolik, kdybychom si uvědomovali opravdu všechno?
jednou řek starší pán v nejmenovaném pořadu čt, že "každej by se sice chtěl vrátit do mládí, ale když v tom mládí ste, tak je to boj". všechno (střední, vztah, dosadťe si, co je libo) je boj, ale většinou se přes to přebojujem, zestárnem o pár let, a co se nestane! najednou se nám po tom boji stejská, no to mě poser. neříkám, že není fajn to, jak jsou vzpomínky zkreslený, a tak si pamatujem jen to krásný. někdy je to fajn. ne vždycky. momentálně je mi z toho lehce blivno... ale jak říká můj muž, hrotím jen v případech, kdy je to pro mě pohodlný:) odsuzuju děsně věcí, abych je pak sama začala dělat. takže sem sice právě odsoudila růžový vzpomínání, ale až se budu za chvíli opět učit na zkoušky, jistě se mi zasteskne po gymplu, protože přece tenkrát bylo všechno tak jednoduchý a bezstarostný ..... "ohohohoho"
/ please don't let me forget you /
i need you to tell me it's ok

too late

26. července 2008 v 0:04 | bittersweet
je a není tomu tak dávno, co jsem řešila otázku, proč mají někteří muži (třeba bejvalí) tendenci uvědomovat si některé věci (třeba to, že nás chtějí zpátky), až když je příliš pozdě? dneska při kill bill songu, kde se zpívá něconěco it's too late to say you're sorry jsem si ale uvědomila jednu zásadní věc. jak poznáme, kdy je doopravdy příliš pozdě? (tak a teď sem si připadala úplně jako carrie, skoro jsem cítila jak kamera zaostřuje na tuhle větu a já píšu vrcholný závěrečný otazník) říká se přece, že nikdy, ale někdy jo (to říkám já). a když máme pocit, že je na všechno pozdě, je doopravdy pozdě? nebo je to jen klam a ve skutečnosti je přesně ta pravá chvíle a vůbec ne pozdě, přestože nám to pozdě připadá? nebo je pozdě teď a já mám jít radši do postele? díky za odpověď, uvidíme se příští sobotu :)
šokující update ... je pátek a já nikde nejsem, jenom tady! jakto? :(

hate the orange game

22. července 2008 v 15:23 | bittersweet
láska je nemoc a pravda přítěž ... možná to někoho překvapí, ale dá se na to kliknout :)

hard

6. června 2008 v 21:44 | bittersweet
někdy stačí málo a někdy nestačí moc ...

někdo v září

20. května 2008 v 22:45 | bitterswet
nevyplácí se bejt přehnaně sebevědomá. vyplácí se číst předepsanou literaturu !!!!

icq paranoia

18. května 2008 v 10:29 | bittersweet
tak ještě poslední (neslibuju!) věc, taky kolem sebe pozorujete všeobecný hrocení ICQ statusů (množný číslo od datum je data?:D) typu ... "jako já přijdu na ajsko a XXX se odhlásil!!!", "napřed byl away, pak occupied, pak chvilku online a pak zase away, tak proč mi jako nenapsal...", "skáče mi tady furt střídavě online a N/A, může to bejt kvůli mně, abych si ho všimla?" ... já už z toho umírám, smích, ale ptám se vás: taky to někdy děláte, ne? přihlásí se osoba, se kterou nechcete mluvit, a víte, že ona s váma jo, taxe hodíte invis? anebo naopak, přihlásí se osoba, která chcete, aby vám napsala, taxe přehodíte z N/A do online, případně dokonce do free for chat xD ... a když to sami děláme, jak pak nemáme bejt paranoidní, že ??! :D nebo to neděláme? jak to teda je :)

lost and found

17. května 2008 v 23:42
padla na mě přesně ta filozofovací nálada, která na mě padá téměř pokaždý, kdy se mám věnovat něčemu jinýmu, mnohem důležitějšímu pro můj budoucí život (struktuře a fungování ZJ, například!). jenže to, co vám chci sdělit dnes, je natolik poučné a pozitivní a vůbec po všech stránkách velmi objevné a sami byste na to určitě nepřišli .... pokud se vám zdá, že přeháním:D, asi se neřídíte mottem by O: "nemá cenu nepřehánět" :)

tajem, tajem /s něhou, ledem/

27. dubna 2008 v 23:14 | bittersweet
zima neodhaluje nic, co má zůstat skryto. a léto přeje něžnostem, smích :)

a přesně v deset vždycky sfoukl svíčky

7. dubna 2008 v 2:05 | bittersweet
dnešní noc přeje mé bloggérské kariéře:) to máte tak, když je vám líto jít spát, protože usnete a hned bude zase ráno, a tak se to snažím trochu oddálit, i když vím, že budu ráno naštvaná a nevyspalá a následkem toho taky rozmrzelá na klienty (to zní tak důležitě, klienti, smích)... a tady můžu krásně navázat na to, čím se budu zaobírat nyní. a navážu pro změnu mňágou: v práci pracoval a mlčel a tak ani nikdy nikomu nescházel... to jsem skoro přesně já, v práci jen pokud tam se mnou není X nebo Y, ale ve škole často. a tak ani nikdy nikomu nescházím... ale aspoň vím, že v tom nejsem sama, teď se vrátím zase k práci: všimla jsem si jedný holky, která to má podobně jako já: pracuje a mlčí a tak ani nikdy nikomu neschází, aspoň mi to tak přišlo, protože jsem na ni koukala, ona tam byla, pracovala a mlčela, a pak tam najednou nebyla, a moc bych za to nedala, že to téměř nikdo nezaregistroval. a tak ani nikdy nikomu nescházel... kdyby zmizel někdo z těch, co tam pořád něco vyřvávaj (to nemá znít negativně), všimnou si toho i ti, kterejm je to úplně jedno. a vůbec si lidi všimnou spíš těch víc všímatelnejch, a lidi, co všímatelný nejsou (jako třeba já nebo ta holka), pak můžou bejt v depce z toho, že sou nevšímatelný a nikdy nikomu neschází, a přitom nevidí, že nejsou sami. prostě si toho přes všechny ty všímatelný vůbec nevšimnou. z toho má vyplynout, že nikdy v ničem nejste sami. to je pozitivnější objev než ten předchozí...

kdo ví

7. dubna 2008 v 0:11 | bittersweet
slíbená osudová amerika a zároveň velkej zvrat v mejch životních teoriích. a může za to mňága:) která může shodou náhod za víc zvratů v mym životě, než si vůbec myslim. schválně sem si teď nechala vyhledat, kolikrát mi jyxo vyjyxuje slovo mňága na celym tomhle blogu, a je to celkem 58x, smích (za 0.09 sekundy). shake your live! (kroskafe) k jádru pudla: kdo ví, co je osudem... jen až tu nebudem, budem znát, co bylo naším osudem. na první pohled logické, že? ne ale pro někoho, kdo v osud tak nějak víceméně věří, jako třeba já. no, že je to zvrat sem napsala hned v úvodu, ale fakt je to zvrat! a sem teď z toho úplně celá zvrácená. a trochu zmatená. trochu smutná, ale míň než zmatená. a taky se teď trochu víc bojim všeho, co udělam. protože víte, proč nevíme, co je osudem? protože si ho tvoříme sami. proto "jen až tu nebudem, budem znát, co bylo naším osudem". teď to nevíme, protože to prostě ještě nevíme. tahle věta nemusí na první pohled dávat smysl, ale co zjistíte z prvního pohledu? jen až tu nebudem. teď tu jsme, tak to nevíme, protože se to teprve děje. tvoříme si svůj osud. tím, co děláme teď. a tím, co uděláme za chvíli. a jen až tu nebudem, budem znát, co bylo naším osudem, protože už tu nebudem a budem vědět, co jsme všechno udělali do tý doby, dokud jsme tu ještě byli. a to je (bude) naším osudem. paradoxně patří tenhle objev mezi skupinku těch, ze kterejch nemám vůbec radost...

all around

25. března 2008 v 0:52 | bittersweet
postupně zjišťuju, že na praze je fakt dobrý to, že i když cestujete mhd v pozdně nočních hodinách, nikdy nejedete sami. blbý je, že min. 50 % těch lidí kolem je dost divnejch, uá...

a tak si myslim, že nikdy není pozdě

17. března 2008 v 1:39 | bittersweet
už chci úterý a pak chci hned čtvrtek večer a pak hned pátek a sobotu a další úterý, já bych vlastně vůbec jiný dny nepotřebovala, ani ten čtvrtek, ale tenhle je výjimečnej, protože proč, protože mňága! důležitý je nezapomenout, že VŽDYCKY je na co se těšit. a důležitý je taky uvědomit si, že v tom nejste sami, i když to může vypadat že jo. a ještě je důležitý umět si vážit sebe sama, nenechat sebou zametat a neobviňovat se za sračky, za který nemůžete. a už chci to úterý a čtvrtek a pátek a sobotu, a to hneeed ... ale zase nesmí bejt moc rychle po všem! jo a taky je teda důležitý umět vychutnávat .... a tak si myslim, že nikdy neni pozdě, vždycky se dá skočit do vln, spálit záchranné lodě, vždycky se dá život zachránit!

sensemaker

11. března 2008 v 12:45 | bittersweet
ten by měl někdo vynaleznout, pokud se tak zatím nestalo. nebo je dobře mít pocit, že nic kolem vás najednou nedává smysl? nebo to není dobře? nebo by věci ztratily svý kouzlo, kdyby začaly dávat smysl? nebyla by to škoda? nebylo by to jednodušší? nenudili bychom se, kdyby to bylo jednodušší? kdyby všechno dávalo smysl? nebo věci kolem vás dávají smysl? a když nedávají, something´s wrong? nebo naopak když dávají, something´s wrong? dává smysl moje chuť bejt nepřátelská (myško...), schovávat se do svýho království, kam nikoho nepustím (já sem radši sám), hrát si na něco, co nejsem? nebo si ve skutečnosti hraju na něco, co jsem, a myslím si, že nejsem? proč pořád ještě nikdo neprodloužil víkendy, i když si to přeje tolik lidí? kdo ví, co je osudem? kdyby aspoň něco dávalo smysl... a my měli tu jistotu, že se věci nedějou jen tak. někdy ten smysl přece potřeba je, ne? nebo není? mám hlad a musím do práce. třeba tam něco vymyslím... vymyslíme... víc hlav víc ví. to dává smysl, ne?

caught in my mind

11. února 2008 v 0:02 | bittersweet
nikdy bych neřekla, jakej dopad můžou mít sny na naše životy:) no vidíte, a oni maj ... (a taky na peněženky) (ale na životy především ... a vtipný je, že nejen na ty vaše)

to feel a little down today

2. února 2008 v 0:25 | bittersweet
rada do života a objev veliký převeliký ... chcete-li někomu něco sdělit, sdělte mu to v tu chvíli, kdy mu to sdělit chcete. protože během čekání na "vhodnější okamžik" to taky může přestat bejt aktuální, v lepším případě. v horším případě žádnej takovej vhodnější okamžik vůbec nemusí nastat, viď ...
link

nenapravitelná

13. ledna 2008 v 14:07 | bittersweet
v případě, že si objednáte pizzu a poprosíte, aby vás pak prozvonili na mobil, není úplně od věci vyndat ho z kabelky a zapnout zvonění ! :)

a je to vůbec ona ?!

16. prosince 2007 v 23:42 | bittersweet
pointa nemusí bejt vždycky nutně tam, kde ji očekáváte:) s myškou o tom víme svý :D
 
 

Reklama