nočníky

barevně nadpozemsky

20. dubna 2009 v 0:50 | bittersweet
když pk řekne, že se vsadí, že to bude v pohodě, tak to bude v pohodě. kočičí jistota :), a nebejt správně položenejch otázek, není dumání a uvědomění, není stavů na fejsu, není zachování paniky, a nebejt vůbec žádnejch otázek, vzniká to, co vzniká u nás doma, a asi už sem si tolik přivykla free loveless city životu, že už nezvládám některý věci tajit, abych si nepřipadala zklamávavě, a tím víc si připadám zklamávavě, a je to smyčka, a dneska to bylo vyhrocený, najednou bylo tolik otázek, na který sem chtěla mlžit a zároveň nechtěla a ani nemohla, protože svět je malej a o náhody tu není nouze a pak by to bylo ještě horší, ... já to bez otázek asi neumím, další z mejch kočičích jistot, jako Radčino "promiň, nikdo mě neposlouchal", další z oknovejch strachů, nejhorší je vědět, že ona asi chce vědět, ale na mě to působí jako že ........, a nechci bejt zklamávavá a čím víc nechci, tím víc jsem. a otázky nepřichází, a když už přijdou, tak zrovna ty, kterejm sem se snažila vyhnout, ... cesta byla barevná, nečekaná (za minutu půl) a chutnala po kávovym šejku, což bych si nebejt správně položený otázky vůbec snad ani neuvědomila, nepoznamenala. dumala jsem. došlo mi spoustu věcí, a před teskem dokonce velká věc, pravej důvod mýho čtyřletýho plánu, tady ale otázky na místě nejsou... don't panic, we live in a beautiful world. a chci kočičku :), a chci "vyser se na tyhle sračky a pojď mi dát pusu" (opsáno od slečny výše odkazované trápící se, a snad už brzo netrápící se...), a chci usnout hned jak se zachumlám. a chci se probudit až u móóře (ne u moře). rozumíme si? fňů, pane pojistkáči, kde vás zase mam. strašidlo, dop*dele mně vskoč xD, kdo poznal úryvek, musí s námi povinně do divadla! :) tak dáno jest. a pomalu si zvykám tak žít...

say you, say me /fuck you, fuck me/

12. dubna 2009 v 4:41 | bittersweet
nákup kanystru, zabalený v dece na zdi, něco za náma a něco před náma, minimálně oranžová plzeň, rokycanský rušitelé xD, největší retro hity, topení:), titaniková RUKA (!!!! ano :D) ... přezážitkováno.

astrově 22

11. dubna 2009 v 2:53 | bittersweet
jedním slovem o sedmi písmenech a jedním vykřičníkem: awesome! :) více slovy o více písmenech: třičtvtě na dvanáct až do nekonečna, "já mam v chrástu fotbálek" "já mam v chrástu ségru", tajnost = drb, tak ještě jedno :D, krutě zdokumentovaná tequila zlatá-á-á-á-á a víc už nechci dodávat a chci si jen pamatovat, jak to bylo uá :), až na ten hokej na začátku xD, mám z nás radost-dost-dost-dost :D :) <3

šapó, médžikl mystykl plejs (vol. 4)

28. března 2009 v 13:12 | bittersweet
kdyby měl albert donáškovou službu, objednala bych si ten úžasnej rohlík a kitkat... co říkáte na kombinaci sangrie a bílýho vína s ledem, já říkám nechápu jak jsem to mohla dopustit, ale stejně to bylo awesome, předšapózní brambůrková žranice + libanonskej chleba s márksomáčkou, gurmánský nebe, bohyně jídla. famózní kontrast šampaňskýho a krabicáku:), emeriken gáj, který se přizpůsobil primitivní úrovni mojí angličtiny a zřejmě jen díky tomu sme si povídali tak dlouho xD, a až pojedu do ňjů jorku, tak mam kde přebývat:))), a nejvíc největší znamení noci: pk, která ujíždí na klucích z kapely a na chrtech, se zde seznámila s muzikantem, co má chrta, najde se snad ještě mezi mými čtenáři někdo tak naivní, kdo by byl schopen označit tuto velkou událost jako náhodu?:) 511kou (není kou jako kou:D) do prázdnýho bytu, typ co chtěl vzbudit na P.P, což nakonec nebylo potřeba díky nečekanému zjištění, že dělá taky v kolcentráku, haha, vzájemné představení s vzájemným ujištěním, že si stejně jméno toho druhýho nebudeme zejtra pamatovat:D, ... noční toustíčky a zírou, život jak má být, a teď dilemma, jestli jet domů hned, nebo si drze a vyzývavě uvařit spolubydlovo blaf a jet až posléze:), ... čárka a tři tečky ukradeny, přiznávám, ale je to fér za nakažení fér. a tak to je a tak to bude, cesta stejně vede všude, těším se na koncééért, na kruhy a soudruhy a na refrén, uá. a na zbytek a na všechno a netěším se na pondělí až pátek, bude to drsné a hladové xD, ale mám svoje vysněný fialový <3, a to mi musí stačit, stejně jako vám musí stačit kousek mýho zadku na ukázku, s lentilkovym páskem jako bonus :) a jestli v nich potkám někoho, komu budou slušet víc než mně a mýmu zadku, tak budu zlá a následně v depresi xD, tak si je prostě nikdo nekupujte prosím, ať máte na jídlo :D, je to pro dobro nás všech.
+ médžikl mystykl obrázkově:

konversková princezna

22. března 2009 v 1:08 | bittersweet
když sem se doloučila s myškou a otočila se na patě svý parodie na konverzy a popošla asi dva kroky, uviděla sem běžet podél baráku docela malinkatou opravdickou myšku <3 toť na úvod a závěr. teď prostředek: dorazil F, ač to nikdo nečekal a ani on sám:D, nalákala ho levná kola s rumem xD, a tak to má bejt + pozvánka na morgana za mou loňskou hlasovací účast :))). pes - fenka, kousek pizzy na podráždění, finanční zmatky (přišel sem s kilem a odejdu se dvěma?:D), ujetá hradová situace (bitr's tiireeed of normal questions xD), v odpovědích mám nečekané jasno + nosič koblih jako bonus :DDD (a blikání baterkou). něco bych řekla, ale bylo by to moc emo:), a týká se to songu (tohoto), kterej sem dneska slyšela v radiu, když sem se sprchovala, nějaká trapka ho věnovala svý životní lásce. a mně došlo, že životní láska nemusí bejt přece nutně ten člověk, se kterym strávíte celej zbytek života. a to stojí aspoň za zamyšlení, nicht wahr? / and after all that's been said and done you're just a part of me / já mam ve svym hradu jasno, a to ani nemusí bejt muj tatínek moc bojující:). gudnajt `(•.°)~ ... :D taky vás tenhle smajl mejks smajl? :))) a strýček jan si teď klidně pártyuje beze mě, ještě že to nevidí žiráfy xD.

když celý město spí

14. března 2009 v 1:10 | bittersweet
v megatonážní posteli se mi stále válí prázdná zírou (nádherný slovní spojení, ocenit prosím), myslim že ji tu necham bydlet a umřít, ostatně postel je veliká život mi utíká ... čim víc řešim se svejma zadanejma kamarádama jejich vztahový sračky, tim míň sem přesvědčená o tom, že vůbec chci něco takovýho ještě někdy řešit ohledně sebe. když sem se při debatě na podobně nejhorší témata zmínila před koukolegyněma, že mi krutě dlouho nebylo tak dobře jako teď co sem free to be whatever, zakoulely shodně očima a nejspíš si o tom docela shodně myslely svý, a o tom sem si zase docela neshodně myslela svý já:). já vim že nejspíš zase přijde chvíle motýlů a chuti tulit se v metru a špitat si do oušek a objímat se na eskalátoru, ale momentálně mi ze všech jmenovaných činností (můžu-li zařadit motýly mezi činnosti, a proč bych vlastně nemohla, když sem free to say whatever) naskakuje vyrážka, a když k tomu připočtu rodiče a kompromisy a závazky a sliby a důkazy místo slibů a neubližovací polopravdy a podezřívání a bejvalkovskou paranoiu, už mi skoro otejká ret jak po jabku, a chce se mi z toho docela upřímně spát, přitom sem vám sdělila jen asi 25 % informací, a nejvíc mě sere, že vás to vůbec nesere, dalších 5 % bylo, že vás všechny nesnášim a nebejt okolností svědčících jasně proti, tak si snad myslim že sem v průšvihu, protože moje dnešní náladově měnící se stavy bych nepřála nikomu zažít :D dalších asi 60 % by bylo o mym smutnu z toho, jak se nám rozpadne bytová crew, až zdrhne PS na kolej a Lůca do svýho vysněnýho neretro bytečku, ale o tom jindy, protože smutno před spaním mě fakt neba, navíc když je pátek a já nemam prachy a ani návštěvu, o kterou bych stála dvěstěnásobně víc než o tu, kterou mám a kterou nikdo nezval, naštěstí mám ale taky dotaženou druhou řadu dejvida a docela najsovní víkendový vyhlídky, jestli to klapne. překvap mě, soboto čtrnáctého:)

o průměrech a zadcích

13. března 2009 v 0:04 | bittersweet
protože kromě pliwa a nory, paradoxně:), občas smíškový a občas džínový, no a paní skotyšový, už zbyl jediný poctivý bloggér a tím je (prosím potlesk a ohňostroje) strýček jan (šplham za žirafy, a koho to sere:D), zaslouží si jeho dvoudílná etuda (krátký prozaický útvar na předem dané téma) o lidech a jejich maličkostech trochu pozornosti a trochu víc reakce než 1 komentář. problematika ošklivejch vs. hezkejch holek a jejich kamaráda, u kterýho je celkem jedno, jestli je hezkej nebo ošklivej, je věc složitáá, ááánooo, vlastně ani ne. budeme ošklivý holky pracovně označovat jako průměrný, protože myslim že ošklivejch je docela málo, i když fairy má na to zajisté zcela odlišný názor a poprosím ji, aby si ho nechala pro sebe :DD, avšak já si ten svůj pro sebe nenechám xD ... jestli něco nesnášim na hezkejch holkách, tak je to nepopiratelnej fakt, že si klíďo a jako by se nechumelilo vybíraj průměrný kluky a je jim úplně jedno, že pak průměrný kluci budou brát jako automatiku, že maj na hezký holky, a průměrný holky berou jako ošklivky, se kterejma se oni zahazovat nemusí, protože maj na "víc". jenže co je víc? kdo je víc? myslíš že si něco víc? (nemířená otázka do davu, nad kterou má právo se pousmát pouze w.w) ta "ošklivá" holka v autobuse kamaráda třeba ani nebalí, jen má snahu (bavit?), kterou "hezká" vyvíjet nemusí, protože je prostě "hezká" (abych to upřesnila, s "hezkou" se kluk prostě bude bavit, aniž by ona pro to musela dělat něco víc, ta "průměrná" musí ukázat svý jiný přednosti, ty bavící). ty "hezký" to maj jednoduchý, ale po hlubším pátrání se z "jednoduchý" může stát "smutně jednoduchý". asi to neplatí u všech a sem ospalá a taky to asi nemyslim úplně obecně, takže si argumentujte čim chcete a já s váma nejspíš budu souhlasit...

přes vlny řeky, odkud není cesty zpět

9. března 2009 v 18:12 | bittersweet
občas se prostě stane, a těžko tomu někdo z nás zabrání, že se člověk ráno prubudí sám v cizím bytě jen a jen na základě den staré historky ve stajlu "how i met a bitch with koskatá čapka", známe to všichni, tak co že vám to tu chci vlastně vyprávět:) ... možná snad o částečném zklamání, že místo vzkazu "jdi po šipkách" alá multikino, kterej by mě doved ke kafi a připravený obrovský snídani:D, sem nalezla pouze mesidž pro spoluobyvatelku (vy už ste tady?:D), odhalující intimní žirafové a příbuzenské záležitosti, jež měly zůstat skryty, s ještěrkou :D, kterou sem měla sto chutí (tj podobnej počet chutí jako na kafe) unést a požadovat výkupné. za trest sem nakonec odcizila pouze čaj a aspoň pro ten kofeinovej pocit si ho uvařila do hrnku douwe egberts pro chvíle pohody, chvíle to totiž byla fakt pohodová a takle by mě bavilo se probouzet v cizích bytech častějš, navíc mám radost že to ani nebylo moc levloidní a taky z objevu, kterej převrátil můj život naruby a věci už nebudou jaký bejvaly, možná vás to zaskočí a nikdy ste si to plně neuvědomili, ale neoholený nohy nebrání příjmu potravy:), rozumějte luxusním křídlům a čtyřem uá minibrambůrkům za svitu svíce bílé jako beránek:), což moooohlo bejt levloidní, ovšem jen za předpokladu, že by mi nebylo zamítnuto polejvání horkým voskem :D, a tak zůstalo u oddělených loží, tedy až po prosezené obuté půlhodině za dveřma, kterou ukončila náhlá zpráva o aktuálních venkovních podmínkách, a protože těch sem si již v tento tajemný pozdní večer užila na opuštěných / tajnostních místech ažažažaž, kostky byly vrženy do rána bez kafe a odličovadla, a já s nimi. jediná reálná možnost odčinění všech zmíněných hříchů je dar v podobě dvou strakatých zvyřátek, co když pijou, nesmí se předklánět a narovnávat moc rychle, protože by omdlely, a v hlavě maj zapíchlý dráty, předem děkuji :)))

mocný jekyll

7. března 2009 v 22:37 | bittersweet
jak všichni dobře víme, sydny už je velká holka, a tak sme s ní tu seksy kulatou jednadvácu oslavili jak se (ne)sluší a patří:) s myškojc paní tradiční blf na rozjezd, zapomenutej dar, věnování nad popelnicí + věnování dvou korun někomu, komu chyběly a už se nikdy nedozvíme na co:D zbytek noci si můžeme rozdělit na dvě prolínající se linie... první je ta, kterou si pamatuju, a druhá ta, kterou méně, víceméně, zde se budeme věnovat té první :D. bylo veselo a hravo tak jak to mám rád, kolem lidi, který mám rád:), drinky který mám rád, padací brčko, podlezy, tanečník !! a jeho slečna (a tim se opět vysvětluje všechno:D), která si všimla první:))), povídání s cizíma holkama na záchodě tak jak to mám rád :D, tam je dycky tak príma atmosféra:), oficiálně první lajf pokeckalba s P, kterej neměl oholený nohy xD narozdíl od lidí, který jo a každou chvíli cítili nutkavou potřebu se o to s někým dělit, často pořád dokola s těmi samými lidmi:)))), lemondi, lemondi, P kamarád Marek a jeho roztomilá rozpolcená dilemata, kotyho hodinky, který mi tu teď furt pípaj, a tady se nám linie propojují, děvka mi zmizela, muž s neoholenýma nohama zmizel, bezkřídlovka se spoluobyvatelem zmizeli už někdy dřív, myslim že někde cca mezi sprajtem a lemondem:D, a pak už byla jen kotyho otevřená náruč a nejhorší unaveně opitá zabitost, proti který sem neměla sílu bojovat a srabácky sem ujela směr megatonážní postel, která se o jeden noční nákup ("jak tu teď takhle sedíme na vyhřívanejch sedačkách a žerem sendviče, který si koupila, tak mě ani moc nesereš":D) a několik dílů bigbengu později konečně dočkala xD, nicméně vzhledem ke křtitelově zákazu (zákazem rozuměj přání, které jsem pod výhružkami nucena respektovat:D) o tom blogovat se bojim, že se zase nic nedozvíte. tak třeba příště :)))

volným pádem

5. března 2009 v 0:48 | bittersweet
nebaví mě nemoct spát, když by se mi zrovna hodilo spát. někdy mě baví nepřemejšlet a tu smsku prostě poslat, co si pamatuju, tak ten pocit sem měla poprvý, když mi bylo deset, napsala sem luxusní milostný vyznání P., kterýmu bylo třináct a půl:), a před schránkou zaváhala, jestli hodit nebo nehodit, ale protože váhání je nuda, tak sem neváhala a hodila, a přemejšlela až potom. a jeho srdceryvnou odpověď na přáníčku s pejskem s chlupama přes voči a předtištěnym nápisem "opravdu se těším, až tě zase uvidím", mám schovanou dodnes :))) smskový odpovědi na moje nepřemejšlecí zprávy sice povětšinou neukládám, možná proto že druhej den bych na to koukala jinak xD, ale ten pocit kterej vystihuje nejlíp lennyho již tolikrát omílané "if you want it, you can change your world today", ten je návykovej. koukam z okna na protější okna, co svítí, jedno kouká na telku a jedno svítí oranžově. vstávaj taky v šest? a kolik lidí ve zhasnutejch oknech taky nemůže spát? a pak mi pípne mobil, a já se usměju, ale oknuju dál, to je druhej návykovej pocit, jistota odpovědi, nejistota jaký. bravoodmlka :) ráno se probudím s magickými kruhy pod očima, udělam si kafe, budu protivná a půjdu se stát odbornou specialistkou. a začervenám se na sebe v metrovym odrazu a budu se sama sobě smát, o co sem se to vlastně tim nepřemejšlenim snažila :))) uvidíme (znak pro uvidíme) - maximálně z toho bude novej předtištěnej nápis, minimálně zbyde dozvuk nepřemejšlecího pocitu, pocitu, že sem něco změnila, že si to třeba přečetla jeho holka, práskla mu dveřma a šla se opít do baru, kde potkala svou osudovou lásku xD tajmtuslíp, dobrou noc a nepřemejšlejte, ale ne moc často :)

mocný klín

20. února 2009 v 23:21 | bittersweet
chápete, že sem moc? chápete, že sem tak moc, že sem si právě neuložila moc článek, kterej sem napsala za stavu moc? chápete, že sem tak moc, protože myška je moje nejoblíbenější děvka? chápete, že sem tak moc, že sem v klíně nechala svuj zelenej čepeček? chápete, že sem tak strašně moc, že sem si všimla, jak je ghrdr seksy až pět minut před odchodem? chápete, že sem tak moc, že sem tátovi doma málem automaticky poděkovala za odvoz, ačkoliv pro mě vůbec nejel a doběhla sem si poslední bus? chápete, jakej je to poděl, že sem tak moc a musela sem jet poslednim domů? chápete, jaký to je kalit s mou nejoblíbenější děvkou? chápete, že když sem ousímu svěřila, že před třema rokama sem to byla já, před dvěma rokama myška, před rokem já, a tudíž je teď na řadě myška, tak zakroutil vočima a šel si sednout zpátky ke svý nový slečně? :D chápete, že sem tak moc, že klidně zveřejnim fotky, a nebudu to zejtra mazat, protože mažou jen srabi:)?

blue day comes and i need this, i need this

16. února 2009 v 0:58 | bittersweet
tmavě fialová, co neni poznat, že je fialová, voní tak krásně fialově... napsala jsem číslu. řeklo, že už ani nedoufalo. jsem ta, co se opaluje na druhým břehu (navzdory polární noci), a ne ta, co čeká. a tak to taky zůstane... nejlíp jim bylo, když nevěděli co dělaj. a třeba se zejtra všechno změní. nejlepší anděl za poslední dobu, film počítám i nepočítám, na pointy srát, mám vás rád, a už taky básním :D a teď se uspaceduju ke spánku. a nechci nikdy mlčet, když se to nemá, a nebudu, protože sem viděla, jak je to nejhorší, a rozhodně nechci bejt nikdy takhle nejhorší, bože to bylo tak nejhorší, a to sem u toho ani nebyla! tak jakože dobrou tmavě fialovou, pro někoho zelenočervenou, pro někoho modrou, pro někoho kaštanově duhovou a pro někoho klidně i divoce ostružinovou, kterou němeli:)

I'm movin' on, Sarah, if you don't like that, that's tooo baaaaad

15. února 2009 v 1:29 | bittersweet
vy kdo se těšíte na report, těšte se dál ... ono se vlastně nedá říct že je to "otravný", když se po návratu všichni ptaj (kromě těch, co se neptaj, a efpětkujou muj blog, jestli už je report, aby nebyli otravný:D, a kromě těch, kterejm to můžu vyprávět tak, jak by to nikdo jinej nepochopil), jaký to bylo, dyť kdyby se neptali, tak by to bylo weird, doesn't it ? bylo, protože jak by vás to mohlo nezajímat, to bych se cítila zklamaně a ukřivděně, a vy to víte :D

nepoučitelná

20. ledna 2009 v 1:42 | bittersweet
jak dlouho asi dokáže člověk dělat ty samý chyby pořád a pořád dokola:) uvidíme. a druhejm závidíš? a jak dlouho asi dokáže člověk tuhle dementní písničku poslouchat pořád a pořád dokola? neboj se to nic není... (a nesmějte se mi) a jak dlouho asi setrvá vztah založenej na utajenym š*kání s někym jinym? a je utajenost to jediný, co mě na tom znechucuje? snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět. je to váš boj, ale nejde o tom nepřemejšlet jakožto součást tolika kolotočů najednou. a ranní probuzení a slova o štěstí? pořád a pořád dokola. kašlat na pravidla? pořád a pořád dokola... [tak vítej do svobody]

tak já teda píšu,

19. ledna 2009 v 0:46 | bittersweet
prej musím, dokud jsem ve hře. nebo cože? tak teda z křesla. to, že mi to nejde, byla stejně jen iluze:) iluze soba. úhel figurek. druhá smrt. režiséři na střídačku? smyčky ve smyčce a paradoxy v paradoxu... a co na to mareš a pergnerová? :D a co když se iluze nekonečný koly stane skutečností? ne proto, že je to v notách:), ale prostě jen tak? jen tak...jako ironickej úsměv, kterej buď je, nebo neni. bude to buď anebo parádní. úhel. úhel úhel úhel úhel a zbytečný otázky. nezbytečný napadání sebe sama. paradox vyvracení si vlastních teorií. úhel!:) posmrtná telka versus posraný noty. knížka versus film s vystříhanejma zdánlivě míň důležitejma pasážema, nedomyšleno, nebejt míň důležitejch, nedojde k víc důležitejm. nebejt míň, neni víc, a teď sem právě své moudro dovedla do naprosté dokonalosti :D a dokonalost vychází z nedokonalosti. záchranný metro? úhel úhel úhel... dneska áčko hlásilo obráceně stanice, jen náměstí míru bylo správně, protože je uprostřed, otázka ale zní, kolika lidem to změnilo noty? a změnilo je to, nebo si my jen myslíme, že je to změnilo, ale přitom to tak mělo bejt? a co na to posmrtná telka? kolik je "kdyby"? a existuje vůbec druhá smrt? čeho se bojíme? a změní něco odpovědi? sou odpovědi v notách? neměla sem spíš zůstat opřená o soba?:)

mám totiž plán

5. ledna 2009 v 0:43 | bittersweet
ráda bych řekla že sem geniální, ale pravda je taková, že sem spíš trubkoid trubkoidní, že mi to nedošlo dřív... kdo mě ale zná, ví, že to už je můj úděl :D (opakování slovesa být mě mrzí, stejně jako mě mrzí, že ještě nespim a ráno brzo vstávam a nemam sbaleno) často si kladu otázku ..... je zvláštní, že říkám že si ji často kladu, a přesto mám teď zásadní problém ji zformulovat:) ...... no tak to obejdeme, znáte situace, kdy ste v baru, se sympatickým protějškem, pomrkáváte na sebe, pak se dáte do nezávazného hovoru, zjistíte, že máte hodně společného (minimálně těch pár skleniček v sobě a tolik chuti a tak málo času:D) (tak málo je lásky) (já teda řikam znáte situace a přitom je sama moc neznam, ale poznam! mám totiž plán) a zatoužíte ukázat protějšku svou sbírku nových prostorů a teď přijde ta osudová situace, kterou by nejlíp vyjádřila otázky honzy: PROČ BYDLÍŠ NA KONCI SVĚTA!? a sme tam, kam sem se chtěla dostat. z téhle otázky vlastně vychází otázka, kterou si tak často kladu. začíná proč a končí sakra :D jaký je řešení situace in bar? A/ půjdete ven, projít se, jako džína na silvestra?:D mínus body: 1) je zima, 2) co ta sbírka prostorů:) ... B/ co takle ještě jeden jameson s ledem a ke komu z nás jedem? jenže jak? taxíkem? busem? pěšky na konec světa?:D cesta zabije romantiku (jestli to tak mohu pracovně nazvat), aspoň podle mojí teorie. proto jediná možnost je bydlení hned vedle baru a co já vím, tak moc lidí to štěstí nemá. a to je ta otázka, kterou si častu kladu:), proč je to takhle dementní sakra. :) a dneska mi došlo, že......že v prahé mam naproti baráku formanku. ráda bych řekla, že sem geniální, ale ... :D

žít a přežít

1. ledna 2009 v 23:14 | bittersweet
chci, aby se splnilo, co mi předpověděla moje osobní věštkyně flípkovic...

zblázňuji se nyní

27. prosince 2008 v 1:57 | bittersweet
lemond plán co skončil neplánovanym pexesem a jojem. šňůrka dole, blejskátko nahoře, civěcí týpci, zachránci R+F, když začali civět na civěcí, civěcí je pak lákali na fotbal a R se šel fotit a skamarádit:) mekáč, paňáci za to jak sme hezký, domů. nebaví mě umět bejt chladná... je to všechno zkurveně na hovno a sere mě to a mam chuť mluvit jako kanálník a LG sprostě kopíruje naši medvědí fotku a vůbec se mi to nepovedlo přepít a i když to bylo dneska fakt fajn, všechno je špatně. dobrou noc :)

veselé vánoce, ty mrcho nevěrná [a šťastnej novej rok]

25. prosince 2008 v 1:34 | bittersweet
s napůl zepilovanýma nožkama v nejúžasnějších dekovejch pyžamovejch kalhotech sosám sám doma asi o dvě stě tisíc promile rychlejš než <kou> v burtonech... kdo je víc:)

ale zas je zajimavy, ze i dys mi to jede nulou, to znamena zese to VUBEC nestahuje, za 70 hodin to presto podle odhadu stahnu.... zrejme stahuju nejakou nejistou hmotu.

a tak to je. a v těch kalhotech chci bydlet a umřít... a pít u toho griotkovej grog...

plán dne nad vodou

29. října 2008 v 0:32 | bittersweet
vstávám za čtyři hodiny. a abych se citovala: vlastně napřed si musím jít lehnout, abych pak mohla vstát. sem tak ráda že některý věci dávaj smysl. ... jediný, co platí na moje předodjezdový stavy, je seznam věcí, na který se můžu těšit. lexikon (:D) od půl osmý mezi ně sice nepatří, ale nad vodou mě může držet fakt, že budu mít svou čapku a svoje botičky, nadopuju se svým nejolíbenějším latté z automatu, a když se mě bude paní lexikonová ptát na něco z minulé hodiny, na který jsem nebyla, nebo z knih, který jsem nečetla, tak to nebude žádná trága, protože jsem přece vstávala ve čtyři, mam svojí čapku, botičky a kafů, a to je to, oč tu běží. a pak seběhnu dolů na dějiny, kde se budu dál dopovat kafem, budu mít čapku a botičky a budu mít svůj nevyspale free stav. a pak si udělám doma něco hrozně dobrýho, obvolám brigády a rezervaci v království potu, a když budu hodně antifresh, tak si dám dvacet, obléknu se do divadelního, tudíž budu bez čapky a bez botiček (krizová část dne!) a poběžím na socioling, vezmu to přes automat v prvním patře, a než se naděju, poběžím ze socioling do komedie, a po procesu si dáme drink a moje praktická spolubydlící mi bude vyprávět o paintballu s norou... cítím ve vzduchu krásný den :D a né že né!

další těšící věci do zásoby a budoucna: království, protože všechno negativní ze mě bude stříkat proudem do ručníku a na lidi okolo; kobka, protože bez práce nejsou paragrafy a ani moje vysněný kalhoty; žbsn, protože mě to zase nehorázně inspiruje, i když nebudu 75 % docela rozumět; australskej bar a konečně po letech (:D) kalba v hlavním městě ...... a dál se uvidí. proč se bát zítřků, možná nepřijdou, tak jest.
 
 

Reklama