cestování nažluto

má milá, jak ti je, tak jak ti je?

31. ledna 2009 v 22:47 | bittersweet
takže zatím asi nejdramatičtější žlutá cesta, hned po tý psychózní s prošvihnutejma sluchátkama:), je za mnou, a když budu chtít, dostanu za ni tři pětky jakožto 50 % z ceny jízdného. asi chtít nebudu, nicméně kdybych si nechávala vracet pokaždý když se něco děje a oni vracejí a šetřila si to, už bych měla minimálně na pizzu č. 49 :) a cože jakže? takže.....pohodlně se usaďte :) a hlavně žádnou paniku (to nám říkali).

how i met your almost-father

15. ledna 2009 v 15:23 | bittersweet
kids, i'm gonna tell you an incredible story ... the story of how i met a guy and never saw him again :D jak asi víte, neuznávám nevíru ve znamení, a po tomhle žlutym zážitku sem přesvědčená, že ani nikdy nebudu:) začalo to úterní rezervací osudného autobusu v sedm a osudného místa v něm. protože co jinýho by to bylo, než znamení, že sem se rozhodla pro sedadlo 28 a né 8, který je k sezení nejdokonalejší ve všech směrech, kromě....kromě toho, že se musí vystupovat jen prostředníma dveřma a to je přes půlku autobusu a hrozně to zdržuje a 28ka je hned naproti dveřím. :D

only a hollow sound

3. října 2008 v 0:49 | bittersweet
i am sitting at home again waiting to be inspired ... povím vám příběh, který se skutečně stal, a kdyby se nestal, těžko bych tento článek započala započátkem monkey businessího "am i an airhead", pokud bych ho vůbec psala. jak já se těším na ŽBSN! prosím, ať je to přesně tak dobrý, jak očekávam! :D ale zpátky k mému příběhu z džínino oblíbené žluté rubriky :)

nejdřív černo, a pak už jenom žluto jak má bejt

17. května 2008 v 15:57 | bittersweet
tak si říkám, že o dnešní (aktuálně již včerejší, vzhledem k plně funkčnímu blogu.cz ve dne v noci) žlutou cestu se s vámi musím podělit, protože takový skvosty se nedějou každej pátek, a navíc jsem si plně vědoma oblíbenosti této rubriky. džíno :D

out of provoz

16. ledna 2008 v 17:32 | bittersweet
"zdarma jsou pro vás připraveny teplé nápoje, čaj, čokoláda, káva nebo kapučíno ... ..... no, ehm, vlastně se chci omluvit, že nefunguje kávovar, takže to, co jsem před chvilkou řekl, neplatí." :D

žlutožlutý výkyvy

7. prosince 2007 v 16:10 | bittersweet
jeden den jsem zklamaná, že paní vedle mě se mnou nesdílí mé přátelové křeče smíchu, druhej den sebou plácnu na zadní pětku k oknu daleko od všech a tentokrát jsem já ta, jež nesdílí křeče ostatních. každopádně už asi nikdy nezahlásim do telefonu, že "zrovna jedu žlutou sockou domů", myslim že příští stewardčin pohled bych nemusela přežít ve zdraví:)

docela vydařená jízda

20. října 2007 v 23:01 | bittersweet
jet žluťákem až v jednu speciálně kvůli tomu, že pustí chinaskový dvd, a po čtvrt hodině usnout? jasně, proč ne:) plus: "čokoládu, prosím" "já taky čokoládu" "taky" "ehm, já si dam čaj" "vy si jako nedáte čokoládu? to si děláte srandu takhle trhat partu, ne?" a to sem se bála, že mi cestování nažluto zevšední...

show začíná - hostivař podruhé

22. září 2007 v 1:39 | bittersweet
praha opět nezklamala, rozhodně se nedá říct, že by nebylo o čem psát. naopak:) pro ty, které nebaví moje megačlánky, ale zajimá je, co se událo, to shrnu: podpis definitivní smlouvy, předání klíčů, nová spolubydla, brutální úklid a takový ty věci kolem, hezkej večer, první noc, první ráno ... a teď pro vás, čtenáře mé věrné, náročnější, zvědavé a oblíbenější:)

show začíná - hostivař poprvé

28. srpna 2007 v 0:29 | bittersweet
jsem naprosto dead jako jahoda, ale o vyprávění dalšího z bittersweetích dobrodružství pražských takto začerstva vás nemohu ochudit:) a taky hlavně sebe, protože dnešek se zapíše do dějin, vlastně už se zapsal...resp. já jsem zapsala, resp. podepsala. smlouvu:) ale nebudu předbíhat. kecam, budu... máme byt! jupíí:) a teď hezky od začátku. dnešní významný den začal... začal, to je to jediné podstatné. kdyby nezačal, byl by to trochu problém....ale o tom někdy jindy (spíš ne).

everybody loves prague - part two /19. 6. 07/

19. června 2007 v 17:58 | bittersweet
hodinou mezi nocí a ránem, tou to všechno začalo. hodinou, ve kterou předchozí den teprve ulehám ke spánku, a dnes vstávám. život je plnej paradoxů:) příjemnější byla varinta za á, ale není každý den posvícení a vyzvánění hodin je neopitelný. házim v rychlosti: 1) hlavu pod sprchu, 2) maturitní vysvědčení, seznam četby, výpisky z knížek a studijní materiály:) do báglu, 3) ze skříně na zem asi polovinu botovejch krabic úplně zbytečně, protože páskový podpatkáče stejně ve finále nenajdu. nemá cenu zde dlouze popisovat mé nadšení, radost a už vůbec ne jejich projevy, proto přeskočím rovnou na autobusák.

everybody loves prague /4. 6. 07/

5. června 2007 v 12:55 | bittersweet
na prahu jako na svuj osobní únik z reality nedam dopustit, to všichni víme, ale dneska se mi tam nečekaně nechtělo, vlastně se mi tam nechtělo už včera. moc tomu nerozumim, ale trochu se bojim, jestli mi to neznechutila ta moje slavná maturitka z němčiny a ono osudné téma číslo dva:) nicméně sem včera nepovažovala za nutné nařizovat si na ráno budíka, jelikož zkouška začínala až ve tři, tušíte zřejmě, že to nebyl úplně taktický krok, jak jsem i já posléze zjistila. naštěstí se muj nejskvělejší:) soused dopoledne velmi nudil a proto se ochotně nabídl (s tim, že to bude drahý), že mě hodí do města. a jak řekl, tak také učinil, protože k našemu všeobecnému štěstí, ať už to zní jakkoli naivně, ještě doopravdy existují lidi, kterejm skutky neutíkaj. vyklopil mě na busáku, kde se o několik málo okamžiků později můj pohled střetl s pohledem sympatického mládence s červenou taškou. jak už popis napovídá, jednalo se o mládence sympatického, a protože se stále ještě nacházím v euforickém pomaturitním období, usmála jsem se na něj, i když to normálně nedělám, možná se vám to zdá jako nepodstatný detail, ale sami uvidíte, že za chvíli kratší než krátkou vás přesvědčím o opaku.

Brno, 4. 5. 2007

6. května 2007 v 14:50 | bittersweet
chvilku před půl šestou se zdárně zjevuji na canu, rovnou nastupuju do žlutýho a za několik málo okamžiků vyrážíme. jestli to bude takhle natěsno i na florenci, taxe na to moc těšim. pak kouknu vedle na zastávku a co nevidim - česádéčko! tak se kouknu pořádně a opravdu ho vidim, akorát že vůbec nemělo jet. v duchu zuřim a slibuju si, že jestli pustí přátele, přestanu bejt naštvaná. pustili klipy, ale přestala sem stejně. hráli hezky a já koukala z okna, jaxe vytrácí šedá a nebe se zbarvuje (svítání noc nepromění v den)... a slunce vypadá jako pomeranč.

ahoj kotě, víš že si k sežrání?

21. dubna 2007 v 22:55 | bittersweet
dnešní praha ve zkratce:

my way to run

19. dubna 2007 v 0:43 | bittersweet

přípravný kurz, část první - 24. 3. 07

25. března 2007 v 19:11 | bittersweet
s baťůžkem na ramenou jako velká cestovatelka dorazím v 7.40 ke žlutý budce na autobusáku a konsternovaně zůstanu civět na ceduli za vokýnkem - nejbližší spoj do prahy - 10:00.
"prosimvás," vyrušim pána z budky při seškrábávání bordelu ze stříšky, "a v osum?"
"v osum je vyprodáno," sdělí mi stroze. "a v devět taky."
v duchu se ironicky zasměju. a dál? a dál a dál a dál?

the prague day <3

13. ledna 2007 v 22:41 | bittersweet
nejdřív práce, potom zábava :)

zrzka v praze

29. října 2006 v 0:30 | bittersweet
odjezd o hoďku dřív než se plánovalo. oběd u meka, u stolu s roztomilym číňanem, v hlavě matrixový teorie. víte jaxem si tam najednou připadala, jako jim carrey v tom filmu, kde žil v umělym světě, všechno bylo naplánovaný a lidi na něj koukali v telce. procházka po zličíně, koupit lístek, upozornit pána na automat mimo provoz. hodit dovnitř dvacku a spolu s jízdenkou vypadne asi sto tisíc (hyperbola neboli nadsázka) pětikorun. velkej smích, dokud sem ty bůry nespočítala a nedošlo mi, že sem tam místo dvacky hodila pade. na rande pozdě... ale přece. a to je hlavní! pětkou do holešovic kolem největší a druhý nejmenší tržnice, stodvanáctkou směr zoo.
komu by vadilo že prší (mně trochu). nikde žádný zvířátka a když už, taxe stejně nechtěli fotit. ta kočka sice chtěla, ale že by byla nějak zvlášť fotogenická se zrovna říct nedá, naštěstí sem umělkyně :) lamy se taky nechtěly fotit (neni to lama?), pavouček se fotit chtěl, ale neni tam vidět. naopak Lukášek se fotit nechtěl a vidět tam je :) život je prostě srandovní (někdy).
schovávárny s automatama, srovnávání vejšek s lidma co dou okolo. zmrzka. u žiraf mi došla baterka ve foťáku... vozejk, kterej sme nikdy neukradli ani nevyfotili, tajný cígo a dav s foťákem kterej se okamžitě přihrnul :) skoro žádný lachtani... na zastávce a mimo zastávku a sraz přesně mezi, perfektně vypočítaný spoje, klidně jim to řekni, jak jsem úžasná... :) reklama na vokýnku (tim pádem každým dnem očekávám rapidní vzrůst čtenosti tohoto blogu, smích), schízy ve vlaku, že ujede i se mnou... neujel :)
zpátky na N.R. a s kobem a s káťou a majkem v bluepointu, nemohla sem si odpustit to nenapsat (litotes), muj blog má rok a vidíte kolik bloggerů už znam! :) načerno tramvají a metrem, decentně adrenalíínu ani né tak z rezvizora, jako spíš abych stihla poslední žlutej bus, měla sem to jen tak tak. asi by to nebyl moc velkej geg, kdyby mi to ujelo, vzhledem k tomu že sem u sebe neměla ani korunu (a to neni nadsázka neboli hyperbola) a vybitej telefon (ten sem teda u sebe měla). a to sem eště nezmínila dva obří šplouchance vody z louže do mojí levý boty (proč?). a taky sem eště nezmínila, že jsem byla celej den pronásledována mileneckejma párečkama. hele, ať sem stála kdekoliv, byli kolem mě. všude. na každej světovej straně nejmíň jeden, nebylo úniku! jasnej matrix ;) a s těma žlutejma to teda bylo dneska krutě zabitý. cestou tam neusměvavej slovák a nejhorší videoklipy pod sluncem, a cestou zpátky taky škoda mluvit, protože slečně stewardce bylo blbě a nedostali sme teplý nápoj (prosíme za pochopení !?). pro pravidelné čtenáře otázka na závěr: proč, proč když jedu do prahy, musí pokaždý (tj. zatim dvakrát) nutně pršet? no proč?
 
 

Reklama