boox box

Joy Fielding: Whispers And Lies

12. května 2008 v 9:56
tuhle paní MILUJU prostě, nikdy sem snad žádnou knížku nehltala tak, jako hltam ty její! uá. všechny ty zvraty a to, jak celou dobu přesně ví, co si myslíte, aby vám v pravou chvíli ukázala, že NIKDY NIKDY není NIC tak, jak si myslíte, že je. a vůbec nepomůže, když si s každou další knížkou dáváte pozor, protože tušíte, že zase bude všechno jinak, ale stejně je všechno nakonec ještě úplně jinak, ona má tak úžasně neuvěřitelnou schopnost vás rozsekat takovým způsobem, že .... no to musíte zjistit sami! hlt hlt hlt :)
"Už zase volal," hlásila Beverley, když jsem se na konci služby vrátila na sesternu.
Ani jsem se nemusela ptát, o kom mluví. "Kdy?"
Beverley pohlédla na velké kulaté hodiny na stěně. "Asi před čtyřiceti minutami. Řekla jsem mu, že jsi mrtvá."
Chtě nechtě jsem se musela zasmát. "Co říkal?"
"Že zavolá později."
... je nejvíc nejlepší a né že né :)

"prostě se to stalo"

8. srpna 2007 v 14:48 | Deborah McKinlay - Man handling
aneb Všechno, co vám zatajili o vztazích mezi mužem a ženou. :D

Co je můj problém? No, to se uvidí. Nesnáším způsob, jakým držíš vidličku, a nemůžu tě zastřelit. // Nechci, abys to dělal, protože chci, abys to dělal. Chci, abys to chtěl dělat. // Kolik přítelkyň je potřeba k tomu, aby muž vyměnil žárovku? ... Jen jedna, ale ta žárovka musí chtít, aby ji vyměnili... :D

Až pes snese čokoládu

23. července 2007 v 13:58 | Jan Pavel, Mika Horáková
Co chvíli jsem se ohlídnul, abych se ujistil, že už máme před tou zelenou zrůdou náskok. V životě jsem nic takovýho neviděl. Zlej sen. Hrůza hrůz. Děs a běs a noční můra.
"Já už nemůžu."
"Musíš! Přece tady nezůstaneme! Jemu napospas..."
Měl jsem strach.
"Ale já už vopravdu nemůžu."
"Poď. Ještě kousek. Támhle... Nahoru na přehradu," ukázal jsem. "Tam už za náma nepude."
"Nech mě tady," klesla na zem.
"Dobře," řekl jsem.
"Cože?!"
Otočil jsem a uviděl žabáka, jak skáče a blíží se k nám čím dál rychleji.
"To byl vtip. Ponesu tě."

"Pozveš mě na kafe, Karlo?"

15. července 2007 v 18:33 | Barbara Nesvadbová - Bestiář
"Ne." Zněla moje automatická odpověď. Stejně jsem ho ale do bytu pustila.

Je zvláštní, že lidi, se kterými prožijeme intimní blízkost, jsme s nimi nazí, milujeme je, povídáme si o snech, o dětství, o budoucnosti..., pak už třeba nikdy neuvidíme. Nikdy v životě.

Jsou ženy, kterým jsou muži nevěrní, a jsou ženy, se kterými jsou muži nevěrní.
Já patřím do té druhé kategorie. Bohužel.

Pamela

25. května 2007 v 19:18 | Michal Viewegh - Účastníci zájezdu
Když však Pamela s takto zušlechtěným tělem vyšla nakonec z domu na ulici, byla obvykle šokována a zklamána tím sprostým civěním a pokřikováním, které její vysprchované, namazané, navoněné a napudrované tělo vyvolávalo.
Proč jsou muži takoví? říkávala si Pamela smutně.
Ona na ně přece také nepíská a nepokřikuje.

D+R

4. dubna 2007 v 23:05 | bittersweet
Denis a Rút, to je přesně příklad vztahu, jakej bych si přála. :)

"Bylo něco - s Ninou?" zeptala se nečekaně.
"Ne. To bych ti přece řekl."
"Ani tě to nenapadlo?"
Nebyly tu žádné důvody, proč lhát.
"Napadlo."
Rút souhlasně přikývla.
"Myslela jsem si to."

(Michal Viewegh - Případ nevěrné Kláry)
 
 

Reklama