Duben 2009

prý na konečnou

22. dubna 2009 v 23:35 | bittersweet |  prásk
teprve druhý den v poledne
s hlavou pod zmuchlaným polštářem

došlo mi kam všichni jdou

fakt že jo přesně na konečnou
přesně na konečnou

na konečnou



až nad ránem se proradujem k pláči

21. dubna 2009 v 23:16 | bittersweet |  playing my prague game
včera bylo pondělí večer a já si říkala, jak se toho mohlo udít tolik, a přitom je teprve pondělí večer. dneska je úterý večer a já si říkám, jak se toho mohlo udít tak málo, když už je úterý večer. koukala jsem na bazén zvenku a bylo to zvláštní. kluk, co všechny balí na předplavávání a "plaveš? / můžu?" apod., dneska odešel s holkou, co vypadá jako Nora a plave s destičkou. připadáte si taky v bazénu mač mór seksy než obvykle? a má vaše seksy spolubydlící seksy milence, kterej slaví měsíční výročí s holkou, kterou viděl míňkrát, než kolikrát si to rozdal s vaší spolubydlící?:), a vy ste pak byly jen svědky toho, jak se po dvou hodinách otevřou dveře do pokoje (nikdo už nepříde, vteřina bez konce...) a z nich vyběhne vaše spolubydlící v negližé vysmátá jak slunéčko (:D) a ukazuje na vás palce nahoru a pak si objednáte pizzu, a z ní všechno padá, protože je megatonážně přesmetanovaná a přezdobená, i když ji přivez špatnej pizzamuž, a je to uá .... ? a taky se vám už někdy v metru rozepla práskačka a vy ste lamy, co si ji neumí zezadu zapnout? :D achjo. řeknu vám, že lamy to maj v životě o dost těžší a měli byste na ně bejt hodný. (a když pijete sockovně vodu z kohoutku, abyste měli na pizzu :D, natáčíte si v kuchyni nebo v koupelně?) neptej se, když nechceš znát odpověď, a tak se neptám, všechno je před námi, tak jako vždycky bylo.
(a když ne všechno, tak aspoň to co z toho zbylo) ...

když nejsi dřevo, nesnaž se tak vypadat

20. dubna 2009 v 19:14 | bittersweet |  playing my game
bylo mi cize. protože v pondělí odpoledne tam nepatřim... protože sem neměla ani klíče, ani plzkar, ani baťůžek, ani bůkbrašničku. sluníčko svítilo cestou tam i cestou zpátky. obě jsem prospala, při první mě budilo padání hlavy do uličky, který mi vždycky v tu chvíli přišlo ospale samozřejmý, až sem skoro měla tendenci ji tam nechávat:), a při druhý telefony, baví mě, jak mi až zpětně dochází, že mě poslouchá celá nespící půlka busu. dvě pětky a máš co chceš, tři pětky a máš polojistotu... "she's not real!!" "nobody's perfect!" :D don't stray, ou say say say, wait - .... a kdo pozná, odkud je hláška z nadpisu, dostane bod od paní smyčky, a to se sakra, sakra počítá.

barevně nadpozemsky

20. dubna 2009 v 0:50 | bittersweet |  nočníky
když pk řekne, že se vsadí, že to bude v pohodě, tak to bude v pohodě. kočičí jistota :), a nebejt správně položenejch otázek, není dumání a uvědomění, není stavů na fejsu, není zachování paniky, a nebejt vůbec žádnejch otázek, vzniká to, co vzniká u nás doma, a asi už sem si tolik přivykla free loveless city životu, že už nezvládám některý věci tajit, abych si nepřipadala zklamávavě, a tím víc si připadám zklamávavě, a je to smyčka, a dneska to bylo vyhrocený, najednou bylo tolik otázek, na který sem chtěla mlžit a zároveň nechtěla a ani nemohla, protože svět je malej a o náhody tu není nouze a pak by to bylo ještě horší, ... já to bez otázek asi neumím, další z mejch kočičích jistot, jako Radčino "promiň, nikdo mě neposlouchal", další z oknovejch strachů, nejhorší je vědět, že ona asi chce vědět, ale na mě to působí jako že ........, a nechci bejt zklamávavá a čím víc nechci, tím víc jsem. a otázky nepřichází, a když už přijdou, tak zrovna ty, kterejm sem se snažila vyhnout, ... cesta byla barevná, nečekaná (za minutu půl) a chutnala po kávovym šejku, což bych si nebejt správně položený otázky vůbec snad ani neuvědomila, nepoznamenala. dumala jsem. došlo mi spoustu věcí, a před teskem dokonce velká věc, pravej důvod mýho čtyřletýho plánu, tady ale otázky na místě nejsou... don't panic, we live in a beautiful world. a chci kočičku :), a chci "vyser se na tyhle sračky a pojď mi dát pusu" (opsáno od slečny výše odkazované trápící se, a snad už brzo netrápící se...), a chci usnout hned jak se zachumlám. a chci se probudit až u móóře (ne u moře). rozumíme si? fňů, pane pojistkáči, kde vás zase mam. strašidlo, dop*dele mně vskoč xD, kdo poznal úryvek, musí s námi povinně do divadla! :) tak dáno jest. a pomalu si zvykám tak žít...

still stoic

19. dubna 2009 v 17:23 | bittersweet |  prásk
podejte mi noviny ... prosím, sportovní rubrika. řekni mi děvenko, musíš si dělat natáčky zrovna z výsledků včerejší ligy?
já totiž včerejškem pohrdám.

chachá.

abych se náhodou neopakovala víc, než je mi podobné: a ono něco bude dál? no to sem klidný... no to sem klidný... no to sem klidný... tyhle psychozáchvaty bych zakázala pod trestem uvěznění do vysoké věže, odkud by vás ani redbull ani růžovej bitter ani zlatej bublinkatej šok nezachránily a furt dokola by vám pouštěli dědu mládka a šárku vaňkovou, dokud byste nezešíleli, což bych teď možná radši. těším se, až bude po zejtřku a popozejtřku a až těmahle dnama (těmito dny) budu moct začít pohrdat stejně jako smolíkovic bystrá dcera. a až vrátim do záhlaví sluníčko a až ... no, a ono něco bude dál? nesnášim se a mam špatnej pocit, že ani pizza nepomůže. chtěla bych se nenesnášet, chtěla bych nebejt taková, jaká sem, protože už se fakt seru. to ste rádi, že to víte, co? :) no, ale možná by ta pizza pomohla. a možná nepomůže nic. možná ... možná .... a možná by vám bylo stejně jako mně jasný mnohem líp, že život nelze utajit, nacpat do skříně pod oblečení nebo v umyvadle utopit. co vám na to asi tak můžu říct? - no to sem klidný :)



přitažlivost zemskou na chudáka ženskou

19. dubna 2009 v 0:35 | bittersweet |  playing my game
a vždycky to tak hezky začíná... pátečně čtyřicetdevítkově uá, a pracovně, no a až přijede ten obama, a kdy že má vlastně přiject, vláda zatim nepadla, sem s ní vlastně docela spokojenej xD, ... a jak přijel ten obama, tak - cože, on už přijel? :D, kouzelně ("vyčaruj mi ho..." "ne, já ho necham....ZMIZET!"), pátečně večerně (ne)pyžamově (night suit up!), sprajtově a lemondově, myškově palestinově, tajnostně a voko-kulečníkově, záhadně se stále dokola naplňující sklenka magistra :)), a ze zabitě všeobecný nálady tak příjemnej večer, jakej bych nečekala ani ve snu, ačkoliv kdyby to byl od čtvrtka celý sen, tak si taky nestěžuju, a mrzel by mě jen ten večer/noc, že to byl sen. a celej dnešek mě ještě napadalo tolik věcí, na který sme si zapomněli vzpomenout, a to co se nakonec událo s chalupou je znamení :), a samotnou mě vyděsila moje rychlá negativní odpověď na otázku obsahující slovo na š ... (a neni to to ošklivý slovo, který vás určitě napadlo jako první, fuj, sprosťáci :D), (na druhou stranu mě překvapilo tvoje někdy...) každopádně oči mam otevřený a i když se snažim nedoufat, jedno procento je jedno procento, ne? a jedna je furt víc než nula. i víc než nula celá pět. šest. a stejně jako vždycky je na co se těšit, tak je taky vždycky na co se netěšit, ať je to fér. má někdo pocit, že se při každý dvojtečce závorce fakt usmívam? a má někdo pocit, že zrovna dělam na sklo regulérní titanikovou ruku? a hlavně žádné plány, pod zadkem deku... ^^ bála jsem se, že jsem přišla o svuj smysl, ale možná mi díky tomu mělo dojít, co je to za debilně povrchní smysl. nebo není? a ono něco bude dál? když nenosíte nos nahoru, tak nezašlápnete šneky... (tyvole to je hic v tom pyžamu, ten měsíc zas šajní :D) jsem ráda, když je rád někdo, u koho sem ráda, že je rád :). a myslim (a doufam), že muj ne-š stav je jen přechodnej, vlastně sem možná jen zpruzená, kou odborník osvětlí, neváhejte se na něj obracet se svými dotazy:))). váháte? a kolikrát vyměknete během sexu ve městě múví? a věříte na božskýho?:) a připadáte si tu někdy jako v dejavu?:D no to sem klidný...

tisíc a jednu noc nespat

17. dubna 2009 v 0:25 | bittersweet |  skřítkové
jak se z něčeho, co vás sere a z čeho ste zpruzený / zpruzelý - poraďte se prosím s kou> odborníkem přes tuto problematiku, stane pitomost tak maličká, až téměř neviditelná, až naprosto neviditelná a neexistující? odpověď zní... snadnějš než snadno. o 180, s ještě jednou otočkou navíc. pan a pan pé se měli o slovo přihlásit na začátku, avšak ne nadarmo se říká ... spousta věcí, pozdě bycha honiti je jen jednou z mnoha. sundala jsem ze záhlaví sluníčko, stejně má bejt od zejtra hnusně. ironie :) znamení? a je to znamení ještě něčeho jinýho, než že jsem idiot? a to jedno procento, na kterym sme se dneska s odborníkem shodli, je doopravdicky všude? a jestli je vtipný to, jak se může jednou demencí převrátit všechno naruby, nebo na líc, pokud to bylo naruby předtim, tak proč se nesměju? a dál? a ono něco bude dál? no to sem klidný...

a co je teda ten recept, když ne sex? a můj smysl ?

pane pojistko...

come and make it all ok

chceš po mně recept

16. dubna 2009 v 0:59 | bittersweet |  prásk

tak já vám řeknu, co mě sere, a je mi jedno, že se neptáte. kdybysme měli furt jen čekat, až se někdo zeptá, tak bysme se moc daleko nedostali, není-liž pravda. a to je moudro, které by se nepochybně mělo zařadit do strýčkova fiktivního notýsku mouder. SERE MĚ (naučila sem se kapslokovat xD), že vlastně ani nemam právo se urazit, protože sem jen ..... jen. mám tisíc barevných představ ... víš bejby, takovej je život, a já nechci aby sis myslela, že každý je takový jako já :D, naštěstí mam novej krutě luxusně vonící šampon a holky si mě musely povinně očmuchat a pochválit mi totálně seksy vlasy. škoda že du spát :), a škoda že za pět hodin vstávám a v tesku měli vyprodaný moje 3 v 1, škoda že v sobě umím všechno tak pěkně dusit, škoda že nemam referátovní talent a škoda že všechny trapasy se počítaj. mlčky se ptáš co ti dám víc (a sme zase na začátku, ve smyčce, v bludišti, v.... životě), nafin. všííím a ničíííííííííím... děfko proradná se seksy hřívou.

nekonečná zastávka, prosíme vystupte

15. dubna 2009 v 18:43 | bittersweet |  playing my prague game
pondělní večer ve znamení nadšení a zklamání býti měl, a taky býti byl, já byla nadšená a zelenej paňáček na přechodě byl zklamanej :D, jenže to fakt nešlo ani tušit, i když mi bylo celou cestu kolem bloku (abych neviděla to, co sem měla vidět až ve finále, aby mi to nedošlo dřív, velmi naivní obava, jak se zanedlouho ukázalo :DDD) naznačováno, že je to ÚÚÚPLNĚ JASNÝÝÝ, jenže jak to ASI mohlo bejt ÚÚÚPLNĚ JASNÝÝÝ, když nevíte NIC kromě "objevil sem něco NEUVĚŘITELNĚ awesome, z čeho budeš nadšená i zklamaná zároveň", no tak kde to sme,
žejo xD, navíc nápovědy na místě mě zmátly ještě víc, protože slovo nonstop ve mně asociovalo noční bar a ne potraviny a vše bylo ztraceno, i to, co ztraceno býti nemuselo, ale s tunelem přišlo osvícení a bylo to neuvěřitelně awesome a zklamaná sem byla jen naprosto minimálně (já :D) a pak sme šli tunelem a pak sme šli nebezpečnou čtvrtí, kde se krade (xD) a zatýká (!!) a kde je to strašidelný a kde bydlí pán na koni... a kde je to strašidelný :).

notoricky zločinecky

13. dubna 2009 v 1:44 | bittersweet |  playing my game
miluju ten pocit po čase pochopení něčeho, co v první chvíli pochopeno nebylo, protože pochopeno být nemohlo, protože okolnosti, a nemyslim ani tak jak rozesmát v sobotu blondýnu (což se vskutku v skutku může stát xD), jakožtoinužecožecož jak dovést ku tranzu blondýnu obarvenou na odrostlofialovovymytočerno (chceš po mně recept, já ti recept dám). a jelikož den Onkel Johaness mohu jen stěží triumfnout naprosto lingvisticky nepoučeně tvořenými spojkami, co nic neznamenají :D, triumfnu ho aspoň tím, že nemusím vlastnit UDG čepeček ani mít nacvičenou seksy pózu alá škrábu si biceps :D, aby mě v metronomu obklíčilo dvacet roztomile sporťáckých mladých nenašinců (cizinec není našinec xD, koukali ste taky dneska na tři veterány a pochutnávali si u nich na vepřovým se smetanovou omáčkou s kukuřičkama a chilli a hranolkama, a posléze na kafíčku a dortíčku?), jejichž národnost sem nebyla v danou chvíli schopna podle prapodivné rusošpanělomluvy, ve který mě docela neskrývaně drbali :D, určit, nicméně focení s jedním z nich patří do stejný skupinky o který mluvim v první větě, pocit pochopení, že mladík nedokumentuje vedle mě sedícího mladíka samotného jen tak na cestě pražským podzemím, alébrž (regulérní spojka) dokumentuje vedle mě sedícího mladíka s osobou mou nezúčastněně se tvářící z důvodu prostého a to toho, že osobu mou v první chvíli (ani v druhý) nenapadlo, že se účastní, dokonce se vtipně trochu odklonila do uličky, aby nezacláněla xD, a až bleskem oslnění se jí rozsvítilo a opožděně se zašklebila, avšak aparát už tento škleb zachytit nestihl, zastihl však zachytit její obvyklý metroškleb, jak usoudila při pohledu na obrázek, na který ji mladíci s vyfotil-sem-se-s-celebritou výrazem nechali nahlédnout, engliš brejle a fialový kalhoty to však jistily, tak jen nahodila bloggérskej napůlúsměv a mávání a usmívání, když hromadně vystupovali, jim oplatila jako správná nenamyšlená superstar a byla ráda, že tý jejich svahilštině nerozuměla ani bzla a mohla si tak dál myslet svý xD, a asi vás nepřekvapí, že tenhle článek vůbec neměl bejt o tomhle, ale někdy se to tak prostě zvrhne, sem totiž krátkodobý zvrhlík a zločinec. dobrou noc všem, bez výjimky, bez ohledu na barvu pleti, kalhot, teskotílka, i na to, jestli si to s někym příští víkend rozdaj v autě. call xD

say you, say me /fuck you, fuck me/

12. dubna 2009 v 4:41 | bittersweet |  nočníky
nákup kanystru, zabalený v dece na zdi, něco za náma a něco před náma, minimálně oranžová plzeň, rokycanský rušitelé xD, největší retro hity, topení:), titaniková RUKA (!!!! ano :D) ... přezážitkováno.

astrově 22

11. dubna 2009 v 2:53 | bittersweet |  nočníky
jedním slovem o sedmi písmenech a jedním vykřičníkem: awesome! :) více slovy o více písmenech: třičtvtě na dvanáct až do nekonečna, "já mam v chrástu fotbálek" "já mam v chrástu ségru", tajnost = drb, tak ještě jedno :D, krutě zdokumentovaná tequila zlatá-á-á-á-á a víc už nechci dodávat a chci si jen pamatovat, jak to bylo uá :), až na ten hokej na začátku xD, mám z nás radost-dost-dost-dost :D :) <3

že se změní čekat nedá se

10. dubna 2009 v 0:34 | bittersweet |  playing my prague game
kotě má plán. taky jsem měla :D, fakt už to sou dva roky? plán na každej den, o kterym sem si myslela, že ho dodržim. a místo toho jen letěl čas a rostla panika a pak byl svaťák, uá, svaťák, a společné zbavování se předmaturitního stresu :D, a pak byl fušál, a pak bylo pondělí ráno a slavnostní zahájení, a pak byla středa a já se byla jen kouknout, a pondělňáci a úterňáci pomáhali chlebíčkovat a měli všechno v kapse a v lihu, a pak byl čtvrtek odpoledne a já se klepala a chlebíčková třída byla plná lidí v kapse a v lihu a v oblecích a v úsměvech, a zbejvala sem jen já, a holky mi pučily prstýnky pro štěstí. a pak bylo pocení a koktání a nečitelnej podpis :D a losování a pocení a pak bylo po všem a já stála na záchodě s mobilem ve furt ještě roztřesený ruce u rozřesenýho snad i ucha a pak byla eufórie a večeře a bylo teplo a já měla světlý kalhoty, který mi dneska sou těsný, a modrý tílko, ve kterym dneska chodim hubnout do světlejch kalhot. a pak byla třídní eufórická kalba a pak byl pocit, že teď už je všechno všechno jedno jedno, že to nejdůležitější sem zvládla a teď už je vážně všechno všechno jedno jedno jedno... kam ten pocit zmizel, a proč se vrací po každym semestru? proč nezůstal jen ten maturitní a nežiju podle toho? kam sem to zase sklouzla, když měl tenhle článek o tom, že mám dneska usmívací den:), protože sem si víceméně chtěně i nechtěně udělala vysokoškolský velikonoční prázdniny, protože toustění a bárnyho not-father's day k snídani, protože víkendovej emoplán, co není emo xD, protože se mi pártyboj svěřuje, s kým hodlá o víkendu pártyovat :D, protože fidorka <3, protože mi Lůca věnovala krabici a protože sem, fejsbůkaři vědí, geniální, avšak nešikovná, avšak geniální. a kdo mě nadobro odnaučí okousávání prstů, dostane půl vzdušnýho království a konverskovou princeznu k tomu... myslim, že sem dokonalá žena, jaktože to furt nevidíte a nedoceňujete, vy děvky. a laskavě mi zaplaťte už, protože potřebuju knihu, jinak v kobce umřu na nudu, a taky potřebuju víc pizzy, jinak umřu na nedostatek ....... pizzy, no. dobrou samotnou, avšak ne tak úplně :D.

tohle ti řeknu, a zase půjdu

8. dubna 2009 v 16:54 | bittersweet |  playing my prague game
šokující informaci na začátek: stala jsem se obětí šiškového útoku! (hrozně po mně jeli xD, chuligáni!) (a já sem se fakt fakt lekla :DDD) ... ale teď už se soustřeďte na následující:

.^^

ježeček nebo lištička? xD

pises zmateny veci a pak to hazis na ostatni, ze nejsou dostatecne schopni se nad tim zamyslet, to delam taky xD
:D moje zmateny veci davaji smysl
tvoje zmateny veci
jsou proste zmateny :D

máte rádi zmatený věci, co nedávaj smysl? odpovím si sama sobě sama, zbožňuju je a nesnášim je, zakletá zacyklená rozpolcenost mně vlastní, ze který neumim vylézt ven ani zůstat vevnitř, možná to je záměr, znamení, jako špendlík na cedulce od melounu, jako blízkost slov meloun a alone, jako smací smska s vykřičníkem, jako blízkost smát a spát, jako čumáček ježečka a lištičky, ale ouška vs. bodliny, zavřenej a otevřenej špendlík, jako help me a don't help me, a jak vybrat to správný, když smysl nedává buď ani jedno anebo obojí:), nadechnout se nad hladinou anebo se utopit? (a pak to příde), a co paní ročník 22, nehrozí dřív exp. jí, než jejím bodům? a nám? a dál? a jak moc velký štěstí budu mít, když sem Lůce roztřískala hrneček plnej dvacet let starýho kafe?:) a jak moc mě dneska vyždímá království potu? přijde mi zejtra vejplata? budu mít na cestu domů a na věcný dar pro K? xD a zapalujou se oholená lýtka víc než neoholená? a pozval vás dneska někdo na čínu?:)


sanšajn on maj vindou mejks mí hepy

6. dubna 2009 v 23:21 | bittersweet |  playing my game
(inspirace kotětí) sluníčková procházka k tesku ve fialovejch a anglickejch, pocit free, objetí, ale jen ty opravdový, když je ouvr něco, na co sem se hrozně moc netěšila, ty správný obálky, to správný andělení, dancefloor, zabouchnutí dvěří od kobky, mile milý hovory, potkání někoho, koho potkám doopravdy ráda, nákup novýho novýho, čtyřmístný číslo na účtě, potkání newsouseda, když jdu na bus a on zrovna nasedá do auta a zamává na mě, ať si jdu nasednout:D, nedělní celorodinný obědy (když se zrovna dementně neprořeknu a nemám chuť zabít se vidličkou) , dostatek 3in1 pytlíčků, horká voňavá pizza krabice, pospinningová sprcha, tajnost po dobrý tajnosti, twistr, nový díly mejch seriálů, oranžově mrkvový boje proti všednosti, návraty (ne)končících bloggérů, knížkování, brambůrkování, spontánnění, když zakloním hlavu a vlasy mě šimraj dole na zádech, zvedání nálady vzájemné, drink sangria in a park (!!! plán), čajna bejbé, nový příspěvky mejch oblíbenců, červený dekový tepláčkování, příjemný překvapení bez "mám pro tebe překvapení":), když po nehoráznym třeštění zabere růžovej, když si nemusím hrát, když si můžu hrát, když mi nikdo nerozdrobí telku do postele a já v tom pak nemusim spát:), když je den, kterej má podle platíčka doopravdy bejt, když se můžu probudit když chci, když mi šárule přiveze oplatky:), když si nemusím říkat o brčko, kokosový tělový mlíčko, nový žirafí, čís jen tak, čárka a tři tečky, ...
to be continued

magic fail

5. dubna 2009 v 23:15 | bittersweet |  skřítkové
pondělí ztracený stejně jako já. nemám ze sebe radost, nemám, vskutku nemám. máte ze mě radost vy? a přitom sem prej mastr bastr telepastr (a taky redbull) a fejskvízy nelžou, pokud já vim. tak v pátek.
ostatně, proč se bát zítřků ... :)

slunečně zpod anglickejch

4. dubna 2009 v 22:57 | bittersweet |  playing my game
čís od paní, kterej nesmí zůstat nepoznamenán:), sprajtění a hruškování, sprajtění a sprajtění, bílým autem pro dobrůtky, chovejte se tiše, ... první letošní zevlení v parku, vzpomínky na brouky / občanku / stromek :), padací holčičky, smíchaný tabáčky i s vůněma, odkrvený nohy a chuchvalce na stromech, jeden big a jedna čokoláda, jedno nazávazný v plánu, jeden odstavec, hořkej acylpirin a sklenice vína, víc než přílet obamy mě rajcuje přílet jara a odhalení celozelené podstaty mojí konversparodie, nebuď včerejší, notak klááááro :)

pravidelně hořký

3. dubna 2009 v 12:59 | bittersweet |  playing my prague game
protože ne výjimečně, protože výjimka je max. jennifer pro bena a ufňukaná pipka pro alexe chytrolína, nebo cože. přála bych si ručně dělaný malovaný vtipný veselý barevný pozvánky, a ne událost na fejsbuku, zúčastníte se, ano, dec ol. zbožňuju 510kovou část trasy kolem strahovskýho stadionu, kde sem byla poprvý na fotbale xD, a pak za zatáčkou se všechno otevře a noční praha je blíííž a já sem výš a nalepená na skle a pevně si držíc kabélku, of course. tak na co, tak na klišeé, na báru pod mouchou, párty koutek, tři a půl kila za kilo, masakrální foukátkofight a jakže to udělal listr mistr, pane? bermudskej špuntíkovej trojúhelník, hranólky na červenym, mrkve v oranžovym. odemčeno. nejhodnější pan řidič (támle máte tramvaj, tak na ní upalujte než vám ujede; + vystupte si radši prostředníma), pátek free, exkurze je zdárně za námi:D, a pravidelná (výjimečná?) víkendová dávka dávka EMOcí zdárně před námi. running all the time, running to the future, bejbé :)

ekskurzně ujetě

1. dubna 2009 v 22:13 | bittersweet |  playing my game
ujela jsem. akčně? zákeřně? whatever. ujely jsme. s tou, o který sem si myslela, že mě nemá ráda, tak sem ji pro jistotu taky neměla ráda xD, a teď už docela mám. co dokáže spiklencování a necelý tři hodiny do města měst. a ty pocity z cedule pra-hla-nád (protigůglisticky :D) sem asi netušila že bych někdy mohla mít, lovelesscity eufóóóórie a ani batoh už nebyl tak těžkej (krosňák!:D). teorie sucharismu, něco jako sem si přečetla onehdá před rokem v jakýmsi časopise volně dostupnym in kobka, už nevim co jak to tam přesně psali, ale byla to taková ta pravda pravdoucí, u který si jen v duchu říkáte "týwoe, nojo!" a totálně vás to rozloží na náhradní díly. a moje teorie z toho vychází a objev ze situace "necítímesenato" pochází. protože 99 % chlapů, co znám, by se zachovali přesně tak, jako se zachovalo 99 % naší třídy, tedy tak, jak se očekávalo, jako očekávala Z.M. (xD), jak se zachovat měli a chtěli a užili si to, ... a on je to 1 % a tam někde vzadu v rohu nejsme tak rozdílný, jak to vypadá, jak tvrdíme, jak o nás je / bylo tvrzeno, a jak sami věříme tomu, že jsme. ponaučení? je jedno co víš, tím spíš s kým spíš, cena je stanovená. a některý věci nemůžou dopadnout jinak, než špatně, to je snad jasný :) teď si dám bigbeng 2x19 a postýlku, uá, mně teda spacákování nevadí, naopak, ale ne s dvaceti lidma v jedný tělocvičně, jestli mi teda rozumíte. a jestli to znamená, že sem fajnovka, tak sem holt fajnovka xD a tak dál, a dál a dál... paradoxně mě teď napadá každejch pět minut nová otázka, kterou sem mohla v sobotu poslat klukům na pódium v klobouku. brzy, že? toto je olomóc, že? kdoví kdo dřív zmáčkneme spoušť :)