Leden 2009

má milá, jak ti je, tak jak ti je?

31. ledna 2009 v 22:47 | bittersweet |  cestování nažluto
takže zatím asi nejdramatičtější žlutá cesta, hned po tý psychózní s prošvihnutejma sluchátkama:), je za mnou, a když budu chtít, dostanu za ni tři pětky jakožto 50 % z ceny jízdného. asi chtít nebudu, nicméně kdybych si nechávala vracet pokaždý když se něco děje a oni vracejí a šetřila si to, už bych měla minimálně na pizzu č. 49 :) a cože jakže? takže.....pohodlně se usaďte :) a hlavně žádnou paniku (to nám říkali).

ízy

31. ledna 2009 v 16:31 | bittersweet |  ú té
Nechtěla si holit nohy, tak, z principu. Aby se nemohlo nic stát.
Jenže pak si vzpomněla, že se opije, a oholila si je. Nikdy nevíš.

Nikdy nevíš. Ráno jela metrem celá polámaná a bolavá, cejtila jeho jazyk ve svým krku a chtělo se jí zvracet. V hlavě jí problikávaly jen útržky, který na sebe nenavazovaly a nešly jí poskládat dohromady.

Hey there Delilah
what's it like in New York City?
I'm a thousand miles away
but girl, tonight you look so pretty
yes you do
Times Square can't shine as bright as you
I swear it's true

"Se z toho poseru tyvole, chápeš?" sdělila telepaticky klukovi ve žlutý bundě, kterej ji celou dobu sjížděl pohledem.
"Tejkit ízy," odpověděl stejnou cestou s úsměvem a vystoupil.

To neměl dělat, protože se kvůli tomu zahlídla v okýnkovým odrazu, a obraz, kterej se jí naskytl, neodpovídal ani zdaleka tomu, na jakej koukala včera do zrcadla a připadala si jako queen of night.

"Jaký to bylo," protáhla se ospale, když dorazil ze sprchy a lehl si vedle ní.
"Parádní... Viděl sem se v zrcadle a vypadam, jak kdybych prošel ostnatym drátem."

Hey there Delilah
don't you worry about the distance
I'm right there if you get lonely

Se zaškubnutím odvrátila hlavu a bála se, jaký další střípky přijdou. Přistoupil novej kluk ve žlutý bundě, ale očima o ni ani nezavadil.

"Moh bys mi prosimtě udělat nějakýho megatonážního cucfleka?" smála se tequilově a musela to zopakovat třikrát, protože jí vůbec nerozuměl. "Já se zejtra uvidím s Markem a on asi furt nic nepochopil..."
Chtěl říct, že je šílená, ale nedala mu prostor.

"Děláš mi to schválně? Nějakým perverzním způsobem tě baví mě mučit?"
Pokrčila rameny. Tisíc mil nad věcí. Na jazyku měla "whatever" a nemohla přijít na vhodnej českej ekvivalent, a tak mlčela.
Ještě ho takhle rozčilenýho neviděla, čekala, že jí jednu vrazí, ale nakonec to neudělal, k překvapení svýmu i jejímu. Nikdy nevíš. Tejkit ízy.

Close your eyes
listen to my voice, it's my disguise
I'm by your side

oh it's what you do to me
oh it's what you do to me

"Máš dopito?"
"Už nééchci," hihňala se a přidržovala se stolu. Nohy měla z gumy, ale hlavně že si je oholila, svět byl barevnej a její mozek to dávno vzdal.

Delilah I can promise you
that by the time we get through
the world will never ever be the same
and you're to blame

"Na koho tu čekáš?"
"Na Marka," řekla, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě, ačkoliv neznámej šéf v konverskách nemohl tušit, kdo je Marek.
Na Marka, neasi?
Na koho jinýho...
"A moh bych ti zatím koupit něco k pití?"
"Vlastně moh," kejvla, vrátila se v čase a oholila si nohy.
Nikdy nevíš.

You'll know it's all because of you
we can do whatever we want to
hey there Delilah here's to you
this one's for you


how i met my dreambag

30. ledna 2009 v 0:02 | bittersweet |  playing my prague game
nesnášim se za to, že si necham pitomou debilní seminárkou zkazit skvělou náladu ze sluníčkovýho dne a nový brutálně seksy kabélky a z povídání s pánem od kabélek ("šáňo a chleba?" + zahlcení mojí kabélkovou absolutně nevypointovanou story, jejímž závěrem sme byli nicméně nadšeni oba) a dotazu pana teskopokladního, jestli chci páďo kovový nebo papírový, a zakoupení novýho novýho u MÝHO prodejce:), kterej má dycky tak upřímně upřímnou radost, že ji pak musim mít taky, a nesnášim se, že sem si kvůli debilní pitomý seminárce, kterou ještě nemam zdaleka hotovou a dávno sem mít měla, zas okousala všechny prsty, pinčeska mě vůbec nehlídá .... myslim že zejtra musim nutně někoho sbalit v tramvaji a dotáhnout ho k sobě, jinak se zbláznim a ukoušu :D

nůďo

28. ledna 2009 v 14:33 | bittersweet |  playing my prague game
filmvečer za účelem sexu, sexvečer za účelem filmu ? whatever. tak jako tak nuda:), nicmééně nuda z druhýho úhlu pohledu tu nabejvá novýho rozměru, kde se vrchol znuděnosti ztotožňuje s vrcholem slasti, třemi slovy v jednom, doplněným pocitovými vykřičníky a smajlíkem pro atmosféru: ouumájgaaaat !!!! :) nikotinová momentka [do fidorky], puma a jiný zvyřátka, tisícina levelu za francouzskou s mušličkama. na můstku mimo roli, metrový výčitky a slovní napadání:D, odteď sem vždy připraven a nechměbejt :)))) a až na bezďáky a socky a divný lidi miluju nočněranní tramvajení, co je víc <3 + ranní seznámení s Lůcy fešákem, a co je víc :D

you could call me at 10.59

27. ledna 2009 v 14:29 | YES MAN |  prásk
don't call me passed 11pm, it won't happen again
happened once, it happened twice, it happened three times, maybe four times, maybe five times, maybe, maybe it happened six times but it won't happen seven times
no no no no no no...

whore whore whore
not your late night booty call
whore no more

don't call me passed 11pm, it won't happen again
you could call me at 10.59 but don't call me at 11 coz that's my rule now


napořád spolu, navždycky každej sám

26. ledna 2009 v 12:01 | bittersweet |  playing my game
moje zhaluzená miranda, ve které se historie stává budoucností:), s sebou přináší gegy vskutku nečekané, včera to byl například skok o hodinu kupředu v rámci přechodu na letní čas :DD jde asi o jedinou věc v mym životě, kde sem napřed, jinak jedu ve starejch kolejích alá jak rozesmát v sobotu blondýnu. jakkoli se to může zdát neuvěřitelné, až teď sem si všimla, že sem byla vyndána z exbroučích FB přátel:) na co si taky hrát, nikdy sme nebyli kamarádi, i když furt sem teda podle mě větší kámoška než mamba! :D nevermind [jak to bude dál je dneska nedůležitý]. a dál? a dál a dál a dál... sem šťastnej lůzr, muj fejkovní seznam literatury prošel, půl bodu, oumajgá-át, zbožňuju se nejvíc za to, že je mi jedno, že se už asi poosmdesátý nacházím na výsledkové listině úplně nejníž :DD, naopak, všechno je v pořádku, užívám si, že tam vůbec jsem :))) a jak jsem psala, jak dlouho asi neasi dokáže člověk dělat ty samý chyby pořád a pořád dokola, tak ono je to mnohem hlubší, nejlíp to vysvětluje Lily v 1x21 [ok, yes, it's a mistake, i know it's a mistake. but there are certain things in life where you know it's a mistake, but you don't really know it's a mistake, because the only way to really know it's a mistake is to make the mistake, and look back and say "yep, that was a mistake", so, really, the bigger mistake would be to not make the mistake, because then you go your whole life not really knowing if something is a mistake or not!] uá, nemám co dodat ..... a chci se seznámit! :D

jasný jak facka, země je placka

24. ledna 2009 v 18:17 | bittersweet |  playing my prague game
[dík za názor, pane vědátor] a stejně tak jasný je, že dokonalost vychází z nedokonalosti, kdyby měl někdo pocit, že to tu omílám neúměrně často (jenže neúměrně čemu?), byl by to správný pocit:) jenže dokonalá a jedinečná jde vždycky bejt jen na dobu neurčitou. a šampón no. 3 ? nákup šampáň a ohňovejch:), ŠPUNTY:D a chlapi, co je zatlačujou do flašek:)))), tričkování a žehlení ("nečum mi na kozy" "a jak asi" :D) a francouzování :DDD (sem génius v předstírání kriplovství) a v undergroundu na mimozemskejch slovenskejch DJích a následně na siru Kayovi, kdy sme jen střídavě slintaly a svěřovaly si, co všechno bysme s nim chtěly dělat:D, namyšlenej sir PK nesměl samozřejmě chybět:), a hledání mojí ztracené kolegyně pk po všech třech patrech a zároveň vyhejbání se kanaďanovi je umění, ve kterém sem nepříliš vynikla, ale to je právě ta nedokonalá dokonalost, o který sem psala na začátku a o který ještě hodněkrát psát budu:D, a noční bagetování a dvě stě let tahání isica z pouzdra xD, a ranní pizzování a teď musim jít zas chlastat nebo cože, tenhle týden byl mocný a nahromaděnej spánkovej deficit stejně nemam šanci dohnat, takže cože:)

how we met in-bar

22. ledna 2009 v 21:04 | bittersweet |  playing my prague game
začínam tomuhle prapodivnýmu loveless city asi konečně přicházet na chuť :))) jak udělat z pátku čtvrtek a ze čtvrtka středu? stejně tak snadno, jako je snadný jít si sednout na skleničku (sklenici) a hledat na jejím dně nějakej smysl svýho hořkýho osamocenýho života - anebo se mít prostě skvěle a na dně nehledat naprosto nic:) - a čekat, jestli se ozve klapka a vstoupí ten kluk, kterýho by hrál tom cruise, a kterej na dně nebude hledat naprosto nic stejně jako ty, kterej si shodou náhod objedná stejný pití a pak se zeptá, jestli tu seš sama, a nabídne ti cigáro - anebo si o něj řekneš, to už je fuk. a kamery jedou. seznamovací řečičky a víc náhod, než bejvá normální, možná proto tě pozve nahoru a možná proto ho neodmítneš. a komparzisti se motaj kolem v závistivejch bublinách, že tohle se může stát jen hlavním hrdinům, přitom sme každej hlavní hrdina a možností je nekonečno :) je to smůla, co, že se takovýhle situace dějou fakt jenom ve filmech .... a mně :D možností je nekonečno, když máte dobrýho režiséra :)))

<almost-home almost-alone>

22. ledna 2009 v 21:02 | bittersweet |  playing my prague game
jestli se někomu zdá plán na večer spočívající v koukání na sám doma v hospodě originální, leč úplně ztracenej a neproveditelnej, musim mu říct, že nemá pravdu :D všechno je o výběru místa (a jeho nalezení) a pak už to jde samo, zalezete si do křesílek, zapojíte bůka ("zásuvky sou plný, tak kterou vypojíme, třeba tadytu lampu"), zavřete dveře, zhasnete :DDD a vychutnáváte si totálně bezpointový vyhulenecký scény žlutýho chlapa z auta ("tak zkuste si too" "nee" "zkuste si to, haha, notak zkuste si to") a scény se zahradními nůžkami fiskars a "kašlu na to, půjdu na ranvej a stopnu si letadlo"..., dokud na vás nezaklepe pan vrchní s omlouvou, že ruší:DD, ale že mu venku nesvítí reklama ("vy ste mi to vypojili!" "my mysleli, že sme vypojili tuhle lampu":D) ... intimčo hadr a hudba dle mého gusta, dle mého plejlistu :))), ve tři to balíme a k asi celkově padesátému šoku večera už se vedle nesvítí a východové dveře jsou nadobro uzamčeny, i s mříží xD, a tak se po celkově asi padesátém náběhu na škytavku (mí věrní mi rozumí:D) odebéřeme k baru, jedinému místu, kde se ještě lehce svítí, vzbudíme týpka barmena, kterej o nás kupodivu neměl nejmenší tušení:DD (a podle toho se taky tváří), nicméně nás vysvobozuje a zajišťuje nám tak luxusní závěr legendární historky o jednom hospodofilmovym večeru:))) a ponaučení? volte balbínovu poetickou stranu :D

nepoučitelná

20. ledna 2009 v 1:42 | bittersweet |  nočníky
jak dlouho asi dokáže člověk dělat ty samý chyby pořád a pořád dokola:) uvidíme. a druhejm závidíš? a jak dlouho asi dokáže člověk tuhle dementní písničku poslouchat pořád a pořád dokola? neboj se to nic není... (a nesmějte se mi) a jak dlouho asi setrvá vztah založenej na utajenym š*kání s někym jinym? a je utajenost to jediný, co mě na tom znechucuje? snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět. je to váš boj, ale nejde o tom nepřemejšlet jakožto součást tolika kolotočů najednou. a ranní probuzení a slova o štěstí? pořád a pořád dokola. kašlat na pravidla? pořád a pořád dokola... [tak vítej do svobody]

tak já teda píšu,

19. ledna 2009 v 0:46 | bittersweet |  nočníky
prej musím, dokud jsem ve hře. nebo cože? tak teda z křesla. to, že mi to nejde, byla stejně jen iluze:) iluze soba. úhel figurek. druhá smrt. režiséři na střídačku? smyčky ve smyčce a paradoxy v paradoxu... a co na to mareš a pergnerová? :D a co když se iluze nekonečný koly stane skutečností? ne proto, že je to v notách:), ale prostě jen tak? jen tak...jako ironickej úsměv, kterej buď je, nebo neni. bude to buď anebo parádní. úhel. úhel úhel úhel úhel a zbytečný otázky. nezbytečný napadání sebe sama. paradox vyvracení si vlastních teorií. úhel!:) posmrtná telka versus posraný noty. knížka versus film s vystříhanejma zdánlivě míň důležitejma pasážema, nedomyšleno, nebejt míň důležitejch, nedojde k víc důležitejm. nebejt míň, neni víc, a teď sem právě své moudro dovedla do naprosté dokonalosti :D a dokonalost vychází z nedokonalosti. záchranný metro? úhel úhel úhel... dneska áčko hlásilo obráceně stanice, jen náměstí míru bylo správně, protože je uprostřed, otázka ale zní, kolika lidem to změnilo noty? a změnilo je to, nebo si my jen myslíme, že je to změnilo, ale přitom to tak mělo bejt? a co na to posmrtná telka? kolik je "kdyby"? a existuje vůbec druhá smrt? čeho se bojíme? a změní něco odpovědi? sou odpovědi v notách? neměla sem spíš zůstat opřená o soba?:)

every second counts

18. ledna 2009 v 12:03 | bittersweet |  playing my prague game
baví mě, jak jedna nevinná věta všechno změní, jako když zatáhnete za vlas. nebaví mě, když vystoupim na skalce z metra přesně mezi schodama a musim se rozhodovat, kterýma půjdu. nebaví mě loupání pomeranče, ale baví mě ho dlabat v dekovejch pyžámkáčích a houpacím křesle. baví mě náš retro byt, neměnila bych, vím, že Lůcinka jo :D baví mě okamžik, kdy pizzamen popřeje dobrou a já si odnáším voňavou horkou krabici nahoru. baví mě okamžiky, kdy se těším na něco, co se z 98 % nemůže posrat nebo mě zklamat. baví mě moje alternativní nástěnka a moje alternativní osobnost, kterou zároveň dost často nesnášim. baví mě červený čtverečky na fejsbůku. baví mě, když se něco děje, ale nebaví mě, když se toho děje moc, baví mě vychutnávat si postupně. nebaví mě, když mi lidi nerozumí, a nebaví mě si na to zvykat, ale dělám to. bavilo by mě, kdyby mi teď někdo udělal kafe, který tu neni, takže by ho napřed musel skočit koupit. baví mě a děsí mě, že every second counts. bejbé...

den zvratů a převratů

17. ledna 2009 v 12:36 | bittersweet |  playing my prague game
šestnáctka byla magická. 1/ ráno v kobce (stále žádné nasprejované vyznání od chlapce odnaproti:D) sem poprvé zažila nezpruzenou Jámu a byla fakt fajn. kafe v první hodině zajistilo cajkovní směnu a poprvé se mi dostalo upřímného pozdravu od Morčáka:D asi. 2/ odpoledne telefonát ve správnou dobu na správném místě, kafíčkování s jaderkářema v městský a revoluční konečněseznámení se Znalcem hudby + zážitek na celej život z jeho hypersupersluchátek. šplhšplh:D ... 3/ kolorum night NAD BAREM:) člověk napíše jednou na blog, že proč jako sakra nikdo nikdy nemůže bydlet nad barem, a najednou se kolem vyrojí osmdesát lidí, co bydlí nad barem. a spokojeně se usmívat mezi totálně zpruzenejma lidma v prvnim rannim metru je možná vo držku, nicméně to nešlo zadržet.
najs, najs :)

die, toaster, die!

15. ledna 2009 v 17:48 | bittersweet |  snowflakes
sem lůzr a génius... haleluja!

how i met your almost-father

15. ledna 2009 v 15:23 | bittersweet |  cestování nažluto
kids, i'm gonna tell you an incredible story ... the story of how i met a guy and never saw him again :D jak asi víte, neuznávám nevíru ve znamení, a po tomhle žlutym zážitku sem přesvědčená, že ani nikdy nebudu:) začalo to úterní rezervací osudného autobusu v sedm a osudného místa v něm. protože co jinýho by to bylo, než znamení, že sem se rozhodla pro sedadlo 28 a né 8, který je k sezení nejdokonalejší ve všech směrech, kromě....kromě toho, že se musí vystupovat jen prostředníma dveřma a to je přes půlku autobusu a hrozně to zdržuje a 28ka je hned naproti dveřím. :D

brokolice

14. ledna 2009 v 21:31 | bittersweet |  prásk
jsem stále ještě tak přezážitkovaná z posledních dnů a plánů na dny další, že musím všechno vstřebat, než se o to podělím s vámi a se sebou do budoucna. běž si hrát s noelem, potřebuju prachy :D a jestli někdo neví, komu to cpu a proč, tak já taky ne, hezký večer :D

i was standing on the dancefloor

13. ledna 2009 v 16:12 | bittersweet |  playing my game
dneska vařil tatínek :) a já si uvědomila, že až budu chtít za nějakejch min. deset patnáct let (možnost změny vyhrazena:D) zase chlapa na vztah, rozhodně musí umět vařit a musí ho bavit vařit a rozhodně musí mít rád ostrý jídla a často je vařit. všechno je to o prioritách, no ne? dneska mě zachránila pk s článkem na seminárku, doufám, že mi bude schválen. taky mě zachránila před hrozícím hudebním stereotypem seznámením s holloways, a tak mám nový ujížděcí song, ujíždějte se mnou:
vždycky ve mně tak hrnkne, když se mi email (0) změní na email (1), každým okamžikem má totiž vyjít najevo, jestli sem opravdickej loser nebo jen poloviční. and how will i find love love love love love in a loveless city? ujížděla bych celej den... a lejsovala bych, pizzovala bych, a plážovala a zevlovala a souložila a kafíčkovala a dortíčkovala a knížkovala a popisovala dývka a sangriovala, a pořád a pořád dokola, až by se ze mě kouřilo. místo toho se musim učit a fejsbůkovat a čekat na titulky k himym + tbbt a jít zítra s ps do kina, to je teda život :D

loveless city

12. ledna 2009 v 23:30 | bittersweet |  playing my game
údajně nejdepresivnější den roku je u konce. já si vzpomněla, že je, když sem si zkoušela asi osmdesátej svetr, co vypadal na ramínku mnohem víc seksy, a mně akorát zelektrizoval vlasy a nasral, tak sem si za trest koupila dvě superextra zlevněný mikinky. letní. zřejmě. takže teď je rozhodně užiju. celej nejdepresivnější den roku si zpívám you're my sweetest downfall a nejde se toho zbavit. dnešní rozsekávka na zpozitivnění: já se kolikrát ani nenaděju a už šukam :D ... taky mě nutno podotknout trochu rozsekala empé, když mě místo tradičního "hello" přivítala "bye bye" a vypla se, děvka. a teď si pustim ten úsměvofňukací film a nechám se dorazit. :) ať to má grády.

dvě tříjedničkový

12. ledna 2009 v 0:26 | bittersweet |  snowflakes
pk: kočka mi tu leze po posteli
tak ji za me pohlad po hlave :)
už :-) prej tě pozdravuje. řikala že kay je sexy :D

+ teorie revoluce:D R: co kdybychom letos revolučně neudělali ani jednu zkoušku a těch co už máme za sebou se vzdali ve prospěch záchrany spoluobčanů?:)

do, do, do

11. ledna 2009 v 18:21 | bittersweet |  prásk
chtěla bych v mít kontaktlistu někoho, komu bych mohla jen tak napsat něco jako _______________________, a pak někoho, komu bych mohla napsat třeba __________________. a taky bych chtěla umět plnit svý předsevzetí a psát na fér, jenže to neni tak easy, jak jsem si myslela. nějak neni nic tak easy, jak jsem si myslela. je to znamení, že mám přestat myslet, jako Ted v 1x10? "your problem is all you do is think, think, think, i'm teaching you how to do, do, do!" kdo bude můj Barney?