Říjen 2008

znamení nebe

31. října 2008 v 12:22 | bittersweet |  kolonmí

znamení se dějou, stejně jako paradoxy a naděje. a znamení nebe se dějou krutě krutě, věc se má tak ... dostala jsem už dvě oficiální pozvánky na xmas kobka párty, jednu upřímnou (snad:D), druhou už méně. nicméně:) od tý doby, co si hraju na nerozhodnou v naivním domnění, že budu nehorázně přemlouvána xD, mě pronásleduje děsně znamení, a to ani moc nepřeháním, ačkoliv nemá cenu nepřehánět. tak třeba ta písnička, nebo když v rozhoupávací náladě kliknu na vyzrálou tulení blogérku, jejíž článek se jmenuje kdo všechno půjde do nebe, no a dneska deme s prakspol nakupovat a předtím do nebovýho kafé (pokud si přečetla smsku!), přičemž mi to jasný znamení doteklo až po dopsání tohoto neodmítnutelného návrhu. a aby toho nebylo málo, a viděli ste, že opravdu nepřeháním, muj aktuální seriál je dead like me, kterej je zatim skvělej až na nepatrný detail, že hlavní postava vypadá přesně jako někdo, koho nesnáší moje kamarádka, a nemyslim tim vlak! :D, a v tomto seriálu ..... a tak dál, musím letět. bojím se? já myslim že se nebojim. překvap mě!

den usínání kdekoli

30. října 2008 v 23:20 | bittersweet |  playing my prague game
dokonce i v kobce, a ještě za to mám kolečka :D paradoxy se dějí, lavinyt. v přechodu řešíme s kouworkerem bez zobáčků nabírání tisíce novejch lidí a gegujeme, že nás vyhodí. pár okamžiků na to se mi objeví na obrazovce kouzelná tabulka, s nevinným pohledem, jenž mi je vlastní, odklikávám netradičně levé tlačítko na er namísto tradičního na á, a kouworker bez zobáčků se spiklenecky a s taktéž nevinným pohledem směje: "za TOHLE nás vyhodí!!!" :D uvidíme. překvap mě :) a dál ... dál mě rozsekalo v království potu měls mě vůbec rád v předposledním kopci, skoro mi bylo trapně! ale ještě víc mi bylo trapně, když se mi chtělo si to zpívat pod sprchou, dějou se divný věci. pospininkový spršení ale miluju, a taky miluju nikam nechvátat, a taky žbsn, i když sem dneska nedávala moc pozor, dobrá zpráva je, že sem tam neusnula a že tam s námi chodí sympatický muž. :D a zítra nevstávám, protože bych to nezvládla, ale hlavně mám fungl novou zapejkací teorii. vzhledem k možnosti využití dvou absencí na každém předmětu (ano, opravdu studuji VŠ) je pro mé vlastní dobro fér, abych první absence využila v úplně co nejbližších termínech, aby mě to pak nutilo na všechno pravidelně docházet a vzdělávat se. no jaká sem?:)

musim ti něco říct... :) <3
+ horolezecko-lyžařské stand by me souznění
+ středeční snowflake, jak mi pan asi vrátnej otevřel i zavřel dveře, když sem měla plný ruce kafe a salátku...
+ do rtu X dortu, kůzlata X kus zlata xD

so darling, darling

30. října 2008 v 0:40 | bittersweet |  playing my prague game

den nad vodou vyšel přesně podle plánu, dokonce sem ráno ušetřila dvacku za autobus a patřičně ji využila při dopování kofeinem. josef ká nejvíc nejlepší a máme v baráku uteklou kočičku, nevíme co s ní, leda odnést na střechu a udělat si piknik, bez šípů... spát spát spát spát

plán dne nad vodou

29. října 2008 v 0:32 | bittersweet |  nočníky
vstávám za čtyři hodiny. a abych se citovala: vlastně napřed si musím jít lehnout, abych pak mohla vstát. sem tak ráda že některý věci dávaj smysl. ... jediný, co platí na moje předodjezdový stavy, je seznam věcí, na který se můžu těšit. lexikon (:D) od půl osmý mezi ně sice nepatří, ale nad vodou mě může držet fakt, že budu mít svou čapku a svoje botičky, nadopuju se svým nejolíbenějším latté z automatu, a když se mě bude paní lexikonová ptát na něco z minulé hodiny, na který jsem nebyla, nebo z knih, který jsem nečetla, tak to nebude žádná trága, protože jsem přece vstávala ve čtyři, mam svojí čapku, botičky a kafů, a to je to, oč tu běží. a pak seběhnu dolů na dějiny, kde se budu dál dopovat kafem, budu mít čapku a botičky a budu mít svůj nevyspale free stav. a pak si udělám doma něco hrozně dobrýho, obvolám brigády a rezervaci v království potu, a když budu hodně antifresh, tak si dám dvacet, obléknu se do divadelního, tudíž budu bez čapky a bez botiček (krizová část dne!) a poběžím na socioling, vezmu to přes automat v prvním patře, a než se naděju, poběžím ze socioling do komedie, a po procesu si dáme drink a moje praktická spolubydlící mi bude vyprávět o paintballu s norou... cítím ve vzduchu krásný den :D a né že né!

další těšící věci do zásoby a budoucna: království, protože všechno negativní ze mě bude stříkat proudem do ručníku a na lidi okolo; kobka, protože bez práce nejsou paragrafy a ani moje vysněný kalhoty; žbsn, protože mě to zase nehorázně inspiruje, i když nebudu 75 % docela rozumět; australskej bar a konečně po letech (:D) kalba v hlavním městě ...... a dál se uvidí. proč se bát zítřků, možná nepřijdou, tak jest.

i seek you in bed

28. října 2008 v 20:42 | bittersweet |  retarding
occupied polovičkou, jež se cítí free for chat, hozen do DND a následně away (sprcha), doufaje, že mezitím polovička nespadne do offline. out of home, out of time, out of house, out of pizza...

mam na něco chuť...
tak si dej cígo.
to nechci.
tak mi dej cígo...

Darjeeling Limited

27. října 2008 v 1:59 | bittersweet |  neděle od slova anděl
snad poprvý se mi stalo, že sem si ve filmu užívala víc muziku než děj ... a proto poslouchejte se mnou:)


noc bez trezoru

27. října 2008 v 1:47 | bittersweet |  retarding
avšak o hodinu delší. už naše druhá společná o hodinu delší, to koukáte... nabízí se ale otázka: funguje to tak, že se ve dvě zastaví na hodinu čas, anebo běží normálně až do tří a pak se vrátí? podle mě se vrátí, ale sem úplně zmatená! pro vás je zastavenej nebo si ho vracíte? a spíte v trezoru? nebo jak to jako řešíte!? :D / don't play with me, cause you play with fire /

vem si svoje černý sexy tričkoo ...
nevemu, to bych byl na tebe moc sexy ......

nezastesklo se ti po bejvalce, když si ji dneska viděl?
ani ne, měla nějaký úplně hrozný boty, podobný jako máš ty... :D

k pomilování a na zabití, jenže bez trezoru, bez domku v pralese ....
brouku? proč sme tak posedlí ? :D

den pod čepicí

27. října 2008 v 1:32 | bittersweet |  playing my game
kinování s ekstraktem se nám poslední dobou dost zvrhává v jiný věci:) myslim tim samozřejmě věci nakupovací. tak třeba minule před Nestydou si zkoušel košili v ňjů-jorkru v kabince úplně napravo, hned vedle pánskýho socoddělení (rukavice, čepice), až sem si z toho úplně musela jedny rukavice koupit (homeless emo stajl, už tu o nich byla řeč), pro zajímavost a kontext stály 129,- ... a co se nestane včera před Juno, jdeme nakupovat nějaký ekstra jeans do téhož obchodu a shodou náhod je volná opět kabinka úplně napravo, tentokrát oko mé z článku předchozího zří úplně nejvíc príma a free čapku, byla po slevě a hádejte kolik stála. jak asi víte, nejsem z těch co věří na náhody, tudíž nevyhnutelné nastalo, ukázala bych vám i chlubící fotografii, ale výjimečně mi to na ní nějak až přehnaně moc sluší a navíc nepotřebuju, aby mě zase všichni kopírovali, tak tomu dáme čas. ostatně všechno má svůj čas, lásko, všechno má svůj čas... žeano :)

den vyplněné předpovědi

25. října 2008 v 0:29 | bittersweet |  playing my prague game
na to, jak katastrofálně dnešní den začal (zapomenutejma rukavicema, bez kterejch sem jak....bez rukavic), nepokračoval ani trochu katastrofálně, přesně podle ranní předpovědi tý naší čerstvý sedmnáctky:) dneska bude dobrej den, napsala. (to bude novej seriál, bez jesiky!) a byl, né že ne... potvrzuje se tím taky optimistická teorie mého kouworkera, že myšlenky sou jako semínka, jak zaseješ, tak sklidíš. zní to hezky co:) a asi to někdy fakt funguje ... navzdory mým dlouhým sexy vláskům se při dnešním testu neprojevil ani krátký rozum, ani má neschopnost předem si pečlivě nastudovat danou problematiku. v práci se psal taky test, při kterém mě pobavil můj druhý < kouworker>, a to ani nemusel bejt se mnou na směně:) jakej by byl svět bez lidí, kteří se nebojí odmocnin, pentagramů a .... nebodování:D no a pak mi moje praktiš koubydlící připravila (cítím se tak rozmazlovaně) večeři užasnou stejně tak jako prostou, svěřila mi tajemství čerstvých brambor, daly sme čtyři sexy a den byl u konce. baví mě na sobě, jak sem alternativní osoba co se mně blízkých osob týká, ale o tom zase někdy příště :) otázka do davu: přejí si moji kouworkeři, abych je nějak jmenovala? třeba přezdívkou, kterou si sami zvolí? nebo heslem, číselným, osmi až dvanáctimístným? nebo možná mají nějaké vysněné příjmení, jako moje praktická rozšafná spolubydlící? :D ..... asi se nesmějete...to je pochopitelné:) oko na dobrou noc

karamel

24. října 2008 v 0:52 | bittersweet |  snowflakes
miluju všechny svoje spolubydlící za to, jak sou na mě nejhodnější a vykrmujou si mě ... H pytlíkovejma blafama, který mam tak ráda, L obědovýma překvapeníma a Š lilkovou pizzou, uá! love me, feed me and never leave me :) a pak taky miluju svoje sluchátka a na zejtřejší síto test se cítím dostatečně nenaučena, přesto všeho znalá, a na gymplu nás učili, že to není správný pocit, pokud chci uspět ... tak asi neuspěju :D směju se holt aspoň teď, když nebudu ta, co se bude smát naposled. ať se stane co má se stát, kdyby se charlotte nerozvedla, tak se neseznámí se svým advokátem, a kdyby se burgr nerozešel s carrie přes papírek, nechytí ji policajti, a tak to je.


den salátku

23. října 2008 v 16:03 | bittersweet |  playing my prague game
píšu a mažu a píšu a mažu a zase si koušu prsty. je krásný, kolik inzerátů přibyde na jobs.cz jen během mé krátké osvěžující spršky, a je smutný, že žádnej pro mě, protože neumim nic z toho, co požadujou. možná je to znamení, že bych se nad sebou měla zamyslet, a ne ve stylu jestli mi do hodiny stihnou uschnout vlasy.....stihnou? za tenhle tejden sem si vypěstovala závislost na školním latté z automatu a včera sem nakupovala NP na skalce, konečně asi po roce, co kolem pana projdejce denně procházím. a už nechci nikdy nakupovat u jinýho, protože se mi ještě nestalo, že by se někdo takovym způsobem rozzářil jako se rozzářil on, to bylo tak krásný, krásnější než kolik inzerátů přibyde na jobsech. a teď bych se měla učit a zamejšlet se nad sebou... hezký den

20. 10.

21. října 2008 v 9:36 | bittersweet |  playing my prague game
tak krásný a znamenitý odpoledne / večer, až mam skoro strach, že to nějakym vyprávěním úplně zabiju, ale nutně to musim mít poznamenaný ... moje existenciální krize, která se mě už nějakej čas drží, byla na chvíli zažehnána. Děti noci, přesně tak depresivní, jak jsem potřebovala, k tomu nejlepší latté, jaký dělaj jedině v palace v hostivaři, a celej sál pro sebe jako velká VIP, což taky jsem. bylo to celý tak nejlepší, že by to dokázal vystihnout snad jen Barney (wait for it....), a možná ani on ne. pak nakoupit slůchátka (těšim se na ten orgáč zejtra v busu, půl roku bez mhd music!) a díky tomu sem venku potkala Lúcu, a vyrazily sme na nejlepší punč (a pro trička, nesmím zapomenout:D) a na nejlepší pizzu (49)... tohle je přesně ten druh zážitků, který bych si zavařila. a Mádl byl skvělej, a jestli mi někdo řekne, že to byl film o ničem, nebo ho přede mnou jakkoli jinak znehodnotí, tak po něm pudu vidličkou, a nebude plastová na salátek...

no need to fear

20. října 2008 v 10:27 | editors - the wieght of the world |  listen


dnes má depku michaela, zítra vendelín

19. října 2008 v 23:18 | bittersweet |  skřítkové
umírám na bolení hlavy, neplním sliby, neodepisuju na icq, nechce se mi z tepla domova do chladné matky měst (max. na plavčo, žblepty, divadlo a do království potu). mrzí mě strašně věcí, že nestíhám, co stíhat chci, kvůli svý vlastní demenci, nesnáším se za to, že jsem čtyři dny po vejplatě opět bez peněz. jde na mě podzim, já vím, že by se to na něj nemělo svádět... sex ve městě múví se stahuje hrozně pomalu, how i met už mám skouknuto, vyklízím pokoj, ale vůbec to neubejvá. psychopat není psychopat, jen ji měl jak z praku, medik taky umírá na bolení hlavy, a prostě všechno špatně. nikdo mi nepíše, protože jsem na všechny hnusná a nikomu nepíšu, nic nevychází podle plánu, a jestli se moje lebka fakt chystá dneska prasknout, tak ať je to co nejdřív... flípce všechno nejlepčejší a na zejtra můžeš s mejma palcema počítat :) (s lebkou ale ne)

come on the guy's a fake

18. října 2008 v 21:51 | bittersweet |  skřítkové
je tohle opravdu ten sobotní večer, na kterej sem se těšila?:) supr vole supr, tak aspoň hezká písnička...


den divností a psycha

18. října 2008 v 3:36 | bittersweet |  playing my game
víte jak sem říkala, že se mi dějou divný věci... dneska extrém všech možnejch divností (musíš zařídit se chtěnej) a setkání a nesetkání. nesetkání s F, protože sem myslela že má namířeno ke mně na zastávku, tak sem jen čekala a culila se a najednou vidim jen jeho záda v dáli. tak mu to píšu a on mi napíše do smsky "ahoj" a celkově tři smajlíky. první divnost... druhý nesetkání s ekstrahovaným líhem, kterej projel přímo kolem mě a mého tatínka v oblasti mého bydliště, tak mu píšu jestli si dělá srandu že si mě nevšim, načež mi volá zpět a hovor začne vybafnutím "kdo seš!?", odpovědí mu je moje zalapání po dechu a něco ve smyslu "jak jako" a na druhém konci se radostně ozve "eksátkoooo!" ... poznal mě podle zalapání po dechu? :D divnost druhá a zároveň druhé nesetkání. třetí divnost se mi stala u voleb, kdy sem mamince mý bejvalý kamarádky, který od tý doby co umím mluvit říkám ahoj, a dneska sem měla výpadek, jak ji vlastně zdravim, a tak sem užila klasického brýden a bylo to hrozně divný. další divnost je, že si mě pamatoval ex-kinospolupracovník, o kterym sem netušila, že by si mě moh pamatovat. sem nezapomenutelná! den vrcholí a divnosti s ním... předehra amigo dole a vodka s redbullem za osm pětek, díky čemuž sem neměla po zbytek večera za co kalit. (a je to dobře!) a jekyll karaoke šou jakožto vrchol všech dnešních divností... ani to snad nebudu rozebírat, jen poděkuji joddie a flípce, že mě doprovodily na toaletu, a položím si několik řečnických otázek: klesáme výš? stoupáme hloubš? byl to psychopat? jsem paranoidní? jak moc hezkej úsměv můžou mít psychopati? poslouchaj psychopati príma muziku? přitahují psychopaty paranoici? co udělá psychopat, když mu nebudete brát telefon a neodpovíte ani na jednu z padesáti sms za minutu? nemá cenu nepřehánět, ale měli byste vidět, co se zdálo mojí praktické spolubydlící za nejhorší sen... a měli byste vidět jak se jí podařilo tanečními kreacemi rozsvítit dosud nesvítící část lustru :D a v neposlední řadě byste měli jít spát... nebo aspoň já určitě

den blbů v pytli

16. října 2008 v 21:36 | bittersweet |  playing my prague game
dnešní den vstoupí do dějin ... vlastně už vstoupil narozeninami mojí maminky, ale šou nekončí. v kobce se rozpoutala ohromná diskuse (hlavní a jediní účastníci: já a < my favourite>) (oblíbená značka automobilu) na téma i/y v dobití kreditu. já jakožto studentka češtiny jsem samozřejmě obhajovala správnou variantu, tedy natlučení kreditu, bohužel argumenty byly silnější, než by kdo čekal (dobýt kredit ve smyslu dobýt hrad).

k nastolení definitivní spravedlnosti nám pomohlo stříhání (a o stříhání bude ještě řeč, proto zůstaňte s námi, bez výjimky!) na tři vítězný, který sem projela na plný čáře. vzpomenete si na mě, až budete dobýjet... druhá stříhací story je z trochu jinýho soudku, i když skoro stejnýho. ve dvě padla, loučím se s favoritem v zobáčcích, který sem líná psát, a co se nestane: předá mi hrozně tajně tajuplný předmět a tváří se u toho tajemně, tajuplně, a "nechcibýtpřistižen"ně. přebírám tajuplný předmět do svých rukou a zkoumám ho na denním světle a rozpoznávám v něm........ouško od nůžek. tajně umístím do kabelky, vzhledem k nejhorším událostem dne (nejhorší déšť a moje nejhorší rozhodnutí bojkotovat kapucy) zapomenu na všechno a teprve teď po večerním zdlábnutí pomeranče se mi dostalo všech odpovědí (jedný). pro větší požitek z legrandy (slovník nespisovné češtiny NEJVÍC!!!:D) (resp. pro můj požitek a max. ještě požitek mého druhého favorita, ale bojim se že většina mých čtenářů to neocení natolik, jak si situace oprávněně žádá): no dobre vkladam do tebe svou duveru... snazil sem se rek*alnima nuzkama prestrihnout asi 40 papiru najednou :D .... smějete se? já jo :D a to je hlavní...

no a na závěr ananas na pizze, můj broukobrouk měl dnes imatrikulaci a rozhodně si ji užíval :D rekl jsem slibuji .. potras si rukou s nejakym blbem v pytli .. dostal index...podepsal se a konec... :) smějete se? já jo :D akorát že je půl desátý a já musím číst děsnej článek na respektmacu. s chutí do toho... a těším se do království potu, jak pk vtipně přezdívá naší oblíbené spininkovně :D smějete se? smějte se, je to fajn :) a těším se na sobotů-ůůůů

melonely

15. října 2008 v 22:58 | bittersweet |  playing my prague game
roald dahl zapomenutej v lavici... nemám k tomu slov, nemám k sobě slov! to bylo radosti, že zítra strávím pracovní proces s kvalitní četbou. eeeeek... a zapomenutý pití v šatně, co se to dneska děje. ale spinink byl boží, přestože (protože?) se nám tam ani jednomu nechtělo :D a to sme si eště dělaly s PK po cestě tam nejhorší chutě na klobásu, a po cestě zpět na metro začal J o twistru, a jak někdo začne o twistru, tak to je konečná! a důležitý rozhodnutí by se měly dělat zásadně po hodině spininku, protože jste fresh vy i vaše mysl a nejkrásnější na tom je, že tyhle pocity budu mít každý týýýdeeen ... chci svou zapomenutou knihu ;( přece si do kobky nepřitáhnu příruční mluvnici ... na icq už mi preventivně nikdo nepíše, protože všechny seru tim, jak nemam čas odpovídat a když už, tak stylem "sory sem na odchodu", "sory du spát", "sory musim na přednášku" ("přednášku"!). a mě to asi nesere, neasi. sory du spát... a terezám s-a-m-o-z-ř-e-j-m-ě přejeme jako každou středu, jako každý pátek (čti jako každý rok), všechno nejlepší, bez výjimky :D (ani náhodou)

my life changed

15. října 2008 v 15:35 | bittersweet |  prásk
dějou se divný věci. začalo to placatejma botama, pokračuje to kapucama, přestávaj mě prostě vzrušovat kapucy... je to sice nepraktický nekapucovat, když prší a nemam zrovna po ruce hodnýho kotyho se sundavací kapucou, kterou mi je ochotný zapůjčit:), ale tomu neporučíš, a navíc ty svetříky sou ňůííí. je divná doba... naučila sem se používat tzv. ň-citoslovce (asi od pššš), chodim na plavčo a na spinink, nadávám na v___, přesto mě dneska jeho přednáška (" ") hrozně bavila a popsala sem asi dvě stě papírů. taky už mě neba bejt zářivá a nezůstává u vlasů. taky sem si koupila příruční mluvnici... bydlim s chlapem svý kamarádky (:D), platím víc kartou a sbírám tak víc bodů (xD), občas chodím včas, bojkotuju dram a učím se chorvatsky, nepiju tolik kafe jako dřív, budu mít novej pokojíček, protože se probouráme na půdu, s broukem už si pizzu neobjednáváme, ale tvoříme, s většími či menšími úspěchy:) posloucham new pk music... asi definitivně jsem zanevřela na bílý víno... :D v pondělí jsem si udělala nakupovací labutí večer zakončený na twistrovi premium, kterej byl úplně nejvíc dokonalej, skoro jako povídky roalda dahla. a tak dál, už je mi skoro dva měsíce dvacet...

bojkot no. 2

13. října 2008 v 10:57 | bittersweet |  playing my prague game
možná si vzpomínáte na minulý pondělí, první den a první bojkot. a možná si vzpomínáte na naštvanou vyšťavenou hlášku o tom, že bojkot neprojde... dneska sem díky naprosto jasnýmu znamení učinila naprosto jasný a nevyhnutelný rozhodnutí. prostě na tu hroznou věc nechci chodit, dyť je v pondělí ráno proboha a navíc v jazyce, ve kterym umim akorát vyprávět o svý rodině (těšit babička) a koníčkách. a prostě sem si řekla ne... škoda že až tak pozdě, protože jsem kvůli tomu vstávala v 5.50 a v 7.00 jela žluťákem posilou (bez kafů, ůů).

no a na dálnici se to táhlo jako žvejka a měli sme fakt brutální zpoždění asi hodinu, čili bych tu hroznou věc vůbec nestihla, a tak sem začala přemejšlet nad tim, že proč bych se tim měla nechat stresovat, když je to za blbý dva kredity, který si naženu třeba chorvatštinou:), sice je pravda, že tam chodí celá třída kromě mě, ale tak holt jednou nebudu součástí masy. a zrovna když sem si tohle uvědomila, řekli v radiu něco ve stylu "už nechcete být součástí masy?" a to bylo další úplně transparentní znamení, a holky co sem s nima měla bejt ve skupince mě určite zabijou pomalou a bolestivou smrtí (...dává to smysl asi jako dozajisté...že), ale ve skutečnosti se jim spíš uleví, že s nima nebudu, a já s nima naprosto soucítím, protože bych se taky nechtěla mít ve skupince. a třeba to tenhle rok zabalim a zkusim něco jinýho, tak si kvůli tomu přece nezabiju pondělní rána takhle pitomě žejo... teď už se teda spíš snažím ospravedlnit sama před sebou, ale znamení by se neměly ignorovat, protože by pak úplně ztrácely smysl. a... tak to je. navíc byl celej tenhle víkend dost zvláštní, vemte si jenom ty rukavice, pak to hrozivý odpoledne (kdybych byla stan, tak sem potkala wendy nejmíň šestkrát), a taky to, jak úžasnou pizzu můj nejoblíbenější brouk vytvořil úplně sám, a jako... co dodat... nebudu zabíjet pondělní rána, který nesnáším, jinak než spánkem (nebo kobkou případně). domluvil sem! prosím podpořte mě v mém rozhodnutí, i když je třeba špatný:)
(snad to klapne podle plánu...)