Září 2008

give me a sign and speak to me

30. září 2008 v 23:23 | bittersweet |  playing my prague game
někdy si připadám opožděná, ale bude to spíš tím, že se vždycky potřebuju dostat do určitý fáze a stavu mysli, abych ... prozřela, to je to slovo. z nouze, resp. z lenosti zajít do knihovny, teď čtu znovu whispers and lies by joy fielding, kde si jedna z hlavních hrdinek každej den vyhledá ve slovníku tři slova, který nezná, a naučí se je používat (ne jako že by o tom byla celá kniha), a teď se zrovna naučila prozření, přestože si do tý chvíle myslela, že - ale musíte slíbit, že se nebudete smát, i druhá hlavní hrdinka to musela slíbit - je to proměna člověka v kuře. mohla bych vám to osvětlit blíže, ale takhle můžu alespoň volně navázat na původní myšlenku o tom, že nejsem opožděná (a ta hrdinka taky ne!), teda asi. tak třeba:

na fér

29. září 2008 v 17:40 | bittersweet |  prásk
řeknu vám to takhle ... právě jsem dokoukala 2x02 (The Scorpion And The Toad). za chvilku jedu do prahé a dorazím na byt krátce po deváté; do té doby chci mít v komentářích aspoň dvě pravdivý ujištění o tom, že Marshall a Lily se zase dají dohromady, a na mailu (happy.party@centrum.cz) min. dvoje různý titulky k 2x03 (český, kdyby to chtěl někdo "vtipně" obejít, tady totiž končí všechna sranda!), jinak ruším blog a můj život ztrácí smysl. dobře si to rozmyslete, díky za pozornost:)

Before It Starts Again

29. září 2008 v 17:23 | bittersweet |  ú té
* * * * *

no science, man

28. září 2008 v 0:47 | bittersweet |  playing my game
kdykoli poslouchám framesí underglass a song se dostane do (0:57) části "how can i accept your disappointment man", říkám si, jak může mít ten týpek tak dokonale typickej glení hansardí hlas ... a tak sem utfg, a asi nikoho nepřekvapí, jakou ameriku, nebo spíš irsko, jsem objevila:) a protože si nechci 24. - 27. září 09 kliknout v archívu na o rok zpět a nic tu nenajít, malá soukromá rekapitulace.

docela dobře flákat

23. září 2008 v 2:09 | bittersweet |  playing my game
poslední dobou píšu jako když nepíšu a štvě mě to jako když mě to neštve:) ondra říká zkoušet to, já říkám ok, budu to zkoušet, a zkouším to jako když to _________ doplň dle libosti. teď to ale zkouším. mám toho na srdci hrozně, ale nejde to slovama (slovy). trpím někdy takovýma zvláštně morbidníma představama a - de z toho na mě zima, jak mi tu právě hezky a stylově poradila naše sinologická superstar (jak neotřelé, eh), stane se třeba nějaká malá, bezvýznamná a malá maličkost, kterou začnu ve svý hlavě rozvádět do naprostýho absurdna končícího většinou takovym neobvyklym happyendem. rozumějte pro mě endem, ačkoliv jsem happy, jen jsem o tom nestihla nikomu říct. psycho? jo! a já nechci nestihnout vám o tom říct, nebo resp. sobě do budoucna:)

když ho chceš praštit, pohlaď ho

22. září 2008 v 17:51 | bittersweet |  retarding
můj milý vysokoškolák se dnes roztomile upřímně podivil tomu, že se na něj usmívám ... že prej normálně se spíš tvářím, jakože ho chci zabít. no toto, měla bych se nad sebou zamyslet :D

always on my mind

21. září 2008 v 23:57 | bittersweet |  retarding
po víkendu plném rodinných oslav, třídních srazů (ne mých:D) a krásných a ještě krásnějších zvratů se cítím satisfied po stránce psychické i fyzické, jen ne po té finanční, ale koho to zajímá, když si v tý bundičce připadám tak sexy. perlička: "je vidět, že je to kl*nrovo barák, deset lidí zatlouká jeden hřebík" xD ach ach, twister na vyhlídce a ve čtyři ráno mísa chipsů, prochází láska žaludkem jen jedním směrem? :D dobrá zpráva mimo jiné: kamenné chodbě odzvonilo!:) kdyby se daly zavařovat vzpomínky, tak si tenhle víkend zavařím... a kdyby ne, stejně si ho zavařím! :)

when people run in circles

20. září 2008 v 1:30 | bittersweet |  nočníky
je hrozně zvláštní vidět kluka, se kterým vám chutnalo černý pivo a culili ste se na sebe z tramvaje, jak odchází s blondýnou; je ještě divnější vidět kluka, co pro vás psal básničky, tulit se k holce, co vypadá jako holka, kvůli který se s váma někdo jinej rozešel. neni vůbec zvláštní psát články opilá a poslouchat u toho garyho julese. nebo cože? flípko kurva vole, já tu nebyla. cože? snad stihnu vstát ráno dostatečně brzo na to, abych to smazala. nebo cože? ne? tak ne. ať to všichni ví. měla jsem jen pět sprajtů! ještě jsem nedostala nessie. prej je scvrklá, protože nevěděl, jak ji krmit. cože? moje praktická spolubydlící by řekla "ohohohohahahahaehm". nebo neřekla, ale myslela by si to. cože? cože? všechno je tak divný... (i wanna drown my sorrow, ale sprajty na to asi nefungujou)

no tomorrow, no tomorrow

19. září 2008 v 20:05 | bittersweet |  skřítkové
smutno se dá co? zamejkapovat a zapít. tak teda jdu... a ten mad world je fakt zabijáckej song!

we come in peace

19. září 2008 v 2:07 | bittersweet |  prásk
miluju je. a miluju bejt free to be whatever ... a s nima si tak fakticky připadám. mám poprvý po dlouhý době hodně reálnej pocit, že jsem se našla. we come in peace! :) není to ani rok, co jsem tu vychvalovala botičky do sucha i do vodičky naprosto jinýho rázu, a jistě si pamatujete, jak jsem z nich byla nadšená, nutila všechny mi je chválit a obdivovat, chtěla jsem s nima spinkat a nikdy je nemuset sundavat. časy se mění :) sk8 šůs šlůs. s pravejma botama je jako s pravejma láskama ... vždycky jsou to ty pravý jen na určitej čas. dějou se věci, co ovlivní nás, naše myšlení, náš vkus a vůbec náš postoj. fakt sem je zbožňovala a byly to ty pravý v tu dobu. doba se změnila, dny plynuly, věci mě ovlivňovaly a měnily, podrážka zdementněla a teklo mi do nich, když pršelo. nikdo nemá rád, když mu teče do bot. prožili jsme spolu krásný chvíle a já na ně nikdy nechci zapomenout, jen jsem se teď posunula zase o kousek dál. mám nový lásky, se kterejma chci spinkat a nikdy je nesundavat. uvidíme, na jak dlouho, protože už teď rostu při každým půlhodinovým rozvazování a zavazování, byla jsem zvyklá nazout a jít, vyzout a jít, všechno během několika pikosekund. baví mě, jakej k nim má spousta lidí odpor, třeba maminka:D, a baví mě, kolik lidí je miluje jako já, třeba pk:) jsou moje, moje, moje, a nikomu je nedám! foto pro mademoiselle Pšššššt, aby mě poznala v metru ... plus jedna vlasová bonus foto, protože když ňjů stajl, tak ňjů flou, a když ňjů flou, tak v nový barvě!

punk and chic

17. září 2008 v 11:33 | bittersweet |  prásk
čim dál víc se těšim, až budu bohatá ... koukali ste na novinkách na toto ? to je můj novej milionářskej sen, strašně cestovat a přespávat v trubkách a koupat se v šampáňu. za nejvíc výstižný titulek děkuji songu od sanšajnů, který mi tu shodou náhod právě hraje, a hodí se k tomu jako žádnej jinej. chci mít prachy a bejt punk and chic a bydlet a umřít v hotelu na vrcholu rotterdamský rozhledny, uá!
..... možná je dobře, že nikdy bohatá nebudu
(ale budu!)

il fait froid

16. září 2008 v 22:09 | bittersweet |  playing my prague game
děje se mi spousta věcí hodných zaznamenání, jenže nemam vůbec chuť se o ně s kýmkoliv dělit, dokonce ani se sebou v budoucnu, až si to po sobě budu za čas číst ... ale jakožto já v budoucnu vim, že by mě to pak mrzelo, tak se teda kvůli sobě překonám :) tak za prvý, což je momentálně druhá nejvýraznější změna v mym životě, a o tý první až někdy....nikdy;), denně potřebuju svou dávku foals a jejich electric shocks, nou! ta muzika mě uvádí úplně do takovýho nepopsatelnýho vnitřního tranzu, až někdy cítím, jak mi vnitřně běhá mrát po zádech. to se bohužel děje fyzicky i venku a bez foals, z toho radost nemám, ale dostávám se tím k nadpisu a se sluncem v duši vám oznamuji, že fránina je za mnou, a z toho radost mám, a nesu tedy už defitivně status úspěšné studentky. a aby toho nebylo málo, mohu už prý začít číst francouzské knihy, protože umím francouzsky přemýšlet! Pliwe, jestli to čteš, dej echo Noře, bude na mě pyšná! :)
no a ty další věci. tak třeba můj milý kolega, se kterým furt vymejšlíme nejvíc filozofický životní teorie a navzájem si je vyvracíme, dnes přišel s tím, že ho v knihkupectví zhypnotizovaly dvě politologické studie a obě si musel nutně koupit:), protože, cituji :D "to je moje nová teorie, zajímat se o obor, kterej studuješ:-D" já myslim že nejlepší ... no a dál, vínkový večery, nevim proč mě vnitřně překvapuje, že portugal i ohňový lays chutnají pořád stejně ... dál nový nový prostor a pokec s pánem na staroměstský o hnusnym počasí, vděčné a věčné to téma, teď mi teprv dochází, že jsem mu to klidně mohla říct francouzsky! :) pak mě taky dneska stejně jako mého milého kolegu, kterému jsem dnešním dnem svěřila své blogotajemství, a tak se baví u kolonmí článků a zřejmě jako jediný má šanci je pochopit:), zhypnotizovaly dvě věci, nebylo to sice v knihkupectví, ale v krámech s hadrama, ale myslim že taky dobrý, a zbytek nákupní hypnózy ve čtvrtek! :) a tak dál ... mluvit na férovku je víc osvobozující a free, než sem si myslela. je to na pytel. chci mít radost z toho, že jsem úspěšná studentka... ow, electric shocks, nou! neumím to s tebou ani bez tebe...

come and make it all ok

15. září 2008 v 9:05 | bittersweet |  prásk
divný ráno. divný ráno...

psycho zachs[t]ory

14. září 2008 v 3:17 | bittersweet |  nočníky
noc plná šoků, psycha, haluzí, záhad a jejich částečných odhalení, a přesto pořád záhad ... pořád si stojím za tím, že je hrozně free a osvobozující jednat na férovku, ale někdy je to prostě úplně ... všechno špatně ! :) anebo taky ne. stejně to bylo fajn, mám vás rád :)

ow, electric shocks, no!

13. září 2008 v 18:38 | bittersweet |  skřítkové
nemám inspiraci. doba je příznivá pro všechny, co neradi čtou dlouhý příspěvky plný rádoby hlubokejch myšlenek. láduju do hlavy francouzský slovíčka a vymejvám si mozek neustálým dokolečka přehráváním big big love od foals. něco je špatně ... anebo taky ne. všude sou prdele, krev a střeva. crush down fury red ... všechno má svůj čas, lásko, všechno má svůj čas. co neklaplo včera, klapne zítra. zítra, nebo časem. anebo taky ne. zkoušet to? dobře, budu to zkoušet. vždycky je přece tolik možností, haha. ow, electric shocks, no ...

epic fail

11. září 2008 v 21:53 | bittersweet |  retarding
pokud je po neskutečně skutečném fyzickém aktu lásky a krátké prstylámací afterpárty vhodná nějaká romantická věta, tak "schválně jestli už de internet" to doopravdy není !! :D

tě bůk

10. září 2008 v 19:53 | bittersweet |  playing my game
studijní záležitosti mam z 95 % v kapse, booka na stole, človíčka na mezerníku, v kobce na záchodě jsem potkala všechny své pracovní nejmilejší, ve žlutý socce se skamarádila s nádhernou černoškou, doma v lednici se na mě smála bébéčková buchta, a k dovršení všeho si pro mě za chvíli přijede můj jediný nejvíc nejmilejší. není život krásnej? :D cítím se jupí ... jenže na jak dlouho? :D tančí každej polárník, a polárnice taky!
řekni človíček na mezerníku a vejdi ...

just save me if you can

9. září 2008 v 15:42 | bittersweet |  playing my prague game
na dnešní test jsem si sedla správně, haha. takhle mam aspoň nějakou šanci... a pláču, že jsem prošvihla sraz bloggérek, že je joddie zrušená, a učebnice frániny pláče se mnou, protože ví, jakej k ní mám odpor. zbožňuju albertí akce, vždycky se mi trefí do chuti :) a jsem pozvaná na maturáá-áááák, a to sem se bála, že to bude letos chabý. dáš si rohlík?
/ mlčky se ptáš, co ti dám víc /
co?
rohlík, neasi.
please don't erase me ... řekni nojbůk a vejdi. you are not meloun, i am meloun with you

you are not meloun

8. září 2008 v 12:55 | bittersweet |  prásk
nikaragua! hm...

jen pár holých vět je celý náš svět

5. září 2008 v 20:03 | bittersweet |  prásk
je to trapný, když v souboji pevná vůle vs. internet vítězí silnější soupeř ... a taky mi pořád nejde z hlavy D. vyprávění o seznámení s týpkem, o všem tom randění a tak dále, a na konci se jen tak mimochodem zmíní, že má ten borec už pět let přítelkyni, ale skřípe to, bojí se s ní rozejít, slova, blá, blá, no byla sem rozčilená, ještě než to vůbec dopověděla, co to jako je? je to normální? děje se to? děje se to! proč? dyť je to ještě větší trapas, než ten souboj v prvním řádku ... bojí se s ní rozejít, ale klátit někde jinou holku se nebojí? no kde to sme? ,( a hlavně ... jaktože se vůbec ještě něčemu takovýmu divim? jdu se radši učit ucho :/