Říjen 2007

PLÍS, LÍV D TREJN

30. října 2007 v 23:17 | bittersweet |  playing my game
jsem doma, ale nikoho to nevzrušuje. nebo vás to někoho vzrušuje?:) mně jo, smích. chybí mi plzeň. a mezi největší dobrodružství dnešního dne patří revizor a moje první platební karta. přijde to někomu smutný? no, je. :)

desperate for changing / starving for truth / forgetting all i'm lacking / completely incomplete

HOĎKA K DOBRU aneb CO EŠTĚ CHCEŠ, HAJZLE?!

28. října 2007 v 14:07 | bittersweet |  retarding
konec letního času prožívá každej jinak, pro mě to třeba znamenalo poslouchat o hodinu dýl, že sem magor:) prozrazený tajný blogy forever ... nicméně, chuťovka z debaty blog versus lineage: "napíšeš článek na blog, k tomu ti někdo řekne svuj názor, kterej tebe nasere, a ty s tim nemůžeš nic dělat. a to je právě výhoda lineage, když ti někdo řekne něco, co tě nasere, tak prostě deš a zabiješ ho." :D vrána k vráně, magor k magorovi ...

TO NÉ, TO NÉ, TO NEMĚLO SE STÁT aneb VELIKÁ ZPOVĚĎ SCHIZOFRENNÍ BLOGGÉRKY

27. října 2007 v 13:33 | bittersweet |  prásk
na začátek, abych kvůli tomu nemusela zakládat speciální článek, bych jen ráda podotkla, že včerejší vocasová kalba s favkařema a bulharem (lol) byla naprosto luxusní:) a teď k věci ...

pokud někdo z vás měl to štěstí:) a stihl markétin včerejší příspěvek ´KRÁVA BLBÁ´ (to jakože já) a asociovala se mu písnička od boba a toma stejně jako mně, tak je muj člověk. no, podělim se s váma o geg, na kterej všichni čekáme, včera, tedy shodou náhod v den druhých narozenin tohoto blogu, byl slavnostně odhalen i můj blog druhý, tajný, mladší než tenhle o pouhý měsíc.

nebrečet nad rozlitou mléčnou dráhou

26. října 2007 v 19:28 | bittersweet |  ú té
/ goo goo dolls - iris /

mezi nebem a zemí

23. října 2007 v 18:14 | bittersweet |  prásk
byl by mi někdo z vás schopen racionálně vysvětlit, co znamená rok stará účtenka (nalezená mnou v mé osobní účtenkové haldě) z jisté pražské kafeterie, kde jsem se údajně měla nacházet v přibližnou dobu, ve kterou jsem se zcela určitě nacházela minimálně 100km od místa činu, a mám na to alibi:) ?

kosmická a prasátková

21. října 2007 v 23:52 | bittersweet |  playing my prague game
ne bezdůvodně se náš čerstvě nejoblíbenější obchůdek jmenuje temptation ... zároveň bych ráda upozornila na tamařin epesní ska náramek pořízený tamtéž. s paní prodavačkou už sme domluvený, že nás tam má každej měsíc po vejplatě. takže teď už jenom tu práci :D

docela vydařená jízda

20. října 2007 v 23:01 | bittersweet |  cestování nažluto
jet žluťákem až v jednu speciálně kvůli tomu, že pustí chinaskový dvd, a po čtvrt hodině usnout? jasně, proč ne:) plus: "čokoládu, prosím" "já taky čokoládu" "taky" "ehm, já si dam čaj" "vy si jako nedáte čokoládu? to si děláte srandu takhle trhat partu, ne?" a to sem se bála, že mi cestování nažluto zevšední...

sedmnáct potřetí, prodáno

17. října 2007 v 11:51 | bittersweet |  střípky
vzhledem k tomu, že tři měsíce sou na nás dva neskutečnej hardcore, dovolte mi malé shrnutí:) když se mě někdo zeptá na mýho přítele, odpovídám většinou stylem, že ten vztah je peklo ... ale nedodávám už, že je to nejkrásnější peklo, jaký sem zažila:) lidi, co znaj mě a co znaj jeho, se dělí na dvě skupiny. první skupina je ta, která se našemu hiphaphop směje, ta druhá si ťuká na čelo. já sama jsem občas ve schíze a střídavě se ztotožňuju s oběma skupinama, mluvit za svou drahou polovičku si netroufám, ale moc bych za to nedala, že je na tom úplně stejně;) co jinýho to je, než peklo, mít rád všechno, co ten druhej nesnese, a naopak, poslouchat pořád dokola tu samou písničku o tom, že malátnej neumí zpívat, divokej bill je retardovaná kapela, kde hraje čtyřicet lidí na jednu harmoniku, a blog bych měla přejmenovat na intelektuální portál pro choromyslné ... abyste rozuměli, dávno bych ho za to vystřelila na saturn a nechala shořet po cestě na mars pro palivo, jenže to by při tom nesměl bejt tak roztomilej:) nicméně, často pak následuje zvednutý obočí - proč ste vlastně spolu? nutno podotknout, že ta otázka má styl:) ale většinou jsem líná začínat o věcech mezi nebem a zemí, který nevysvětlíš, který nepochopíš. ve finále jde vlastně jenom o to, že je mi jedno, kolikrát ten hrneček ještě rozflákáme, stejně jako je mi jedno, že mu nechutná moje víno, nesnáší moje hadry, kamarády a oblíbený filmy, nebo že s ním nejde plánovat budoucnost dál než na dva dny dopředu, protože je absolutně neodhadnutelný, kdy si zase vjedem do vlasů. je mi to jedno, protože od nikoho na světě nezní lásko tak krásně jako od něj. amen:)

jak ve zpětnym zrcátku

15. října 2007 v 1:21 | bittersweet |  objevy ameriky
ztratit znamená uvědomit si ... stejně jako konce znamenají začátky
no a terezám samozřejmě přejeme všechno nejlepší

tell me why i don´t like mondays

14. října 2007 v 18:36 | boomtown rats |  listen

kdy jsi naposled udělal něco jinak?

13. října 2007 v 0:25 | bittersweet |  playing my prague game
sms trapas ve složení: hlavní aktérka, viník, oběť nevinná, oběť, která vinou viníka nemá potuchy o tom, že "no konečně" / první opravdickej oficiální pracovní pohovor :))) / vtípek paní filozofky, dušenej trapnej smích všude kolem a nevinná otázka, která to naprosto rozsekala // "to, že jsem tady je OSUD a víc k tomu nechci dodávat." a kdybyste věděli, kdo to řek, tak ste z toho minimálně tak vedle jak ta jedle // pán ročník čtrnáct a jeho gegy, ze kterejch umírala půlka tramvaje / na úvod do první lavice a na závěr aglutinační a izolační trapas / ale budiž

ve frontě na štěstí

7. října 2007 v 14:49 | mňága -né, teď né |  ú té
vzduch voněl kouřem, promarněný touhy se usazovaly u stropu a víno odhalovalo pravdy, který bolely. než stihla řasenka zreagovat s několika kapkama slaný vody za vzniku černýho fleku na polštáři, poprosila ho, aby ji objal, a on to udělal, na tom není nic zvláštního. vždycky dělal všechno, co chtěla, ale ona to neviděla. /řekni mi teď, proč ráda to kazíš, vždyť tenhleten svět mohl bejt náš/ a tak si leželi v náručí a na malou chvilku se zase všechno zdálo bejt olrajt. a tak dál.
- - -

MÁM ZAPSÁNO, tedy JSEM

5. října 2007 v 18:54 | bittersweet |  playing my prague game
"nemáte-li předměty zapsané elektronicky, neexistujete!" :D UK rules

úká zlo aneb bittersweet váženou kolegyní

2. října 2007 v 14:06 | bittersweet |  playing my prague game
mí oblíbení, věrní a zvědaví se již jistě třesou nedočkavostí:) respektive já vim že jako ne ... ale už jenom při psaní týhle věty si přijdu hrozně důležitá :D nicméně abych začala ... neděle, retarding day, hodina spánku, shánění spolubydel kvůli klíčům, marně, je to gegovní paradox, že nájemkyně nemá jako jediná klíče (teď už teda jo, a se žirafím přívěskem). tak teda bohužel sešlo z toho, že se mnou pojedou mí drazí rodičové, a bez houpacího křesla a telky se budu muset ještě nějakou chvilku obejít. a bez novýho koberce... ale co je pár tejdnů proti věčnosti:) pak nastaly krušný časy, když jsem zalehla, že si na chvilku zdřímnu, a vzbudil mě telefon dřív než se mi stihlo začít něco krásného zdát, znovu usínám ještě než zavěsím a za chvilku další telefon, tentokráte maminka, která mě prozvonila, abych přišla dolů. tak sem jí v polospánku prozvonila zpátky a zase to zalomila :D