Červenec 2007

kost až na radost

31. července 2007 v 9:48 | bittersweet |  prásk
zvláštní je, že jedem přesně ve stejnej den jako loni :) je to ale asi to jediný, co se shoduje, protože tentokrát nejenže nejedu pít na žal, ale navíc nemám v plánu ani žádný haluze pod tobogánem....radosti nazdar, zdar

já vím, my víme

30. července 2007 v 17:34 | bittersweet |  playing my game
teda tak dlouho sem zase pryč nebyla, aby mi blog.cz při psaní novýho článku automaticky nenabíd jméno autora:) nevadí... abych se vyjádřila k uplynulým několika dnům, jež se nesly převážně nevážně v duchu pracovním, až na pátek. špekpark pro úspěch opakujeme a nejlepší byl gába... :D kterej kde se vzal tu se vzal, dokalil nám vínko a odebral se do amíga, kam jsme ho za malou chvíli následovaly, mezitím však ještě without wingsojc objevila na zemi opuštěnej telefon, tak ho hned sbalila, co taky jinýho od ní čekat:) vtip. za chvilku jí volá neznámý číslo celý šťastný že telefoun se nachází v jejích čestných rukou... "kam si pro něj mam přijít?" "no, my teď deme do amíga..." "tam zrovna sem!" :D to je ale náhoda:) samozřejmě byl gábovo, což nás všechny překvapilo, ale možná ani nemělo:))) tak nějakej ten fotbálek s jednim jedinym míčkem, koupit vteřinový lepidlo a doběhnout si jedničku...
medová vodnice při stopařově průvodci a spát, protože spí se ve dvou. rozespalý a moc milý ráno: "poškrábej mě na zádech..." "ne" :D díky, možná bych si měla založit rubriku stěrů....bramborovej salát jako oběd do postele, pak umejt černého oře značky specialized (s nejvíc hardcore sedačkou), na kterym se zachraňujou princezny a mně byl zapůjčen na cestu do worku:) kde se všem líbil tak moc, že mi přišlo skoro líto přiznávat, že nepatří mně, a lichotky tedy dál padaly na mou hlavu. bohužel nebyly tím jediným, co jsem to odpoledne slýchala, k tomu se mi ale nechce moc vyjadřovat, prostě psycho, až jsem si o pauze musela jít koupit čokoládu a banánovej džus na nervy. "máme tady reklamaci..." doprdele, copa zase.... "ééééé, teda rezervaci!!!!" lol. večer se mi podařilo ujet dřív, než jsem stihla dostat vynadáno, i když jsem věděla, že mě to druhej den nemine. je fakt, že problémům se má čelit a né před nima utíkat, ale na druhou stranu, před problémama, který do rána trochu vychladnou, se ten útěk celkem vyplatí, jak se mi ostatně potvrdilo. shrnula bych to asi do tří slov.... zk*rvenej harry potter!
tak to bysme měli. k večeři tousty od babičky a spousta čokolády, pak výběr filmu z třistaosmdesáti cédéček, "tomb rider, pravá blondýnka, porno, porno, porno, star trek, porno, porno..." "vidim že vůbec nekoukáš na porno:D" "to je klínrovo..." :)))) no a nakonec, jakkoliv je to k neuvěření, obzvláště pro ty, co znají Té a jeho scifi life.... jsme koukali na jaxe krotí krokodýli:) (!!!!!!) stylově s utopencema (jééé já bych si dala taky utopence! - tak počkej chvilku. <3) no... kafe, sprcha a team america, já vim že mě musí všichni hrozně nenávidět za to, že jim usínam u jejich oblíbenejch filmů:) pak další rozespalý ráno a do práce tentokrát pěéšo, v hlavě zmatek, chvíli myšlenky jakože doklepu srpen a konec, kino never more, to psycho mi za takovýhle prachy fakt nestojí... řekněme že to trochu skřípe, ostatně jako v každym vztahu:) chvíli to miluju a za pět vteřin to nenávidim a chci s tim seknout, ačkoliv vim, že za dalších pět vteřin bych toho litovala a stejskalo by se mi. je to nejhorší, mít rád a nesnášet zároveň, navíc to zní srandovně, ale už se mi ani nějak nechce tomu smát, čeho je moc, you know. nedělní dopolední nákup na hrachy + konečně župan, foto níže.
odpoledne opět nějaký to psycho, tentokrát trochu jinýho rázu, spolupokladní se zabil kamarád....takže všichni úplně v hajzlu, atmosféra dost nanic a hlavně vám v takovýhle chvíli dojde, že to, co celou dobu nazýváte psychem, má do psycha kurva daleko, a to co nazýváme problémama má do problémů eště dál... a když pak večer začnou chodit lidi na grindhouse - auto zabiják a sázej tam nějaký svý rádoby gegy, celý mi to přijde vyloženě jako dost debilně černej humor.....no, na chvilku anděl, saloon, koty na mraky, k snídani/obědu knedlo zelo vepřo, little miss sunshine pro úspěch opakujeme a domůůůů... na chvilku. zejtra se vyráží do světa ! :) jo, a ještě ten slíbenej župan

i need some piece of mine

27. července 2007 v 10:56 | bittersweet |  objevy ameriky
když se do tří do noci řeší blafy (za to že posloucháš malátnýho by ti měli sebrat občanku a zbavit svéprávnosti) a budík se ráno umlčí dříve než stihne splnit úkol pro který byl stvořen, to se pak zaspí dost snadno

a jak se vede? děkuji, skvěle

26. července 2007 v 11:13 | bittersweet |  prásk
nepočítám-li řešení obvyklých existenciálních problémů typu že se mi zápis ke studiu kreje se španělskem; jestli mam jet do práce na kole nebo busem; že i za hloupý dopolední nálepkování nábytku bych měla víc peněz než za psycho odpoledne s frontama až ke kfc, kdy stejně dostanu od každýho třetího člověka zrubáno jak malá holka, že jim spadly rezervace a že je to fakt systém na dvě, tři čtyři pět šest věcí. jako třešničku na dortu zvěsti o překvapení, ze kterého nebudu mít radost, což je fajn vědět ... potichu se svlíkneš a lehneš si pod deku a zkoušíš usnout ... a venku se rozednívá, vidíš jen šedý obdélník okna a snažíš se nemyslet vůbec na nic ....

díky

25. července 2007 v 22:15 | bittersweet |  prásk
<< 22:00:06: jdu do vany
>> 22:01:31: utop se...

možná že

24. července 2007 v 22:25 | jaksi taksi |  skřítkové
cesty, co se jednou rozejdou, se jednou zase sejdou ... stačí jenom chtít

Až pes snese čokoládu

23. července 2007 v 13:58 | Jan Pavel, Mika Horáková |  boox box
Co chvíli jsem se ohlídnul, abych se ujistil, že už máme před tou zelenou zrůdou náskok. V životě jsem nic takovýho neviděl. Zlej sen. Hrůza hrůz. Děs a běs a noční můra.
"Já už nemůžu."
"Musíš! Přece tady nezůstaneme! Jemu napospas..."
Měl jsem strach.
"Ale já už vopravdu nemůžu."
"Poď. Ještě kousek. Támhle... Nahoru na přehradu," ukázal jsem. "Tam už za náma nepude."
"Nech mě tady," klesla na zem.
"Dobře," řekl jsem.
"Cože?!"
Otočil jsem a uviděl žabáka, jak skáče a blíží se k nám čím dál rychleji.
"To byl vtip. Ponesu tě."

reason: smeg knows

22. července 2007 v 23:55 | bittersweet |  playing my game
luxusnější víkend, pominu-li dnešní odpoledne + dvoje rozbitý sluneční brejle (moje) během dvou dnů, jsem dlouho nezažila, a proto by byl velký hřích se o něm nezmínit:) bittersweetím stylem: páteční skoro-dámská jízda ve špekparku s kolou/sprajtem, mrzí mě že nebyl čas sepsat to dřív nebo si dělat poznámky průběžně, protože teď už si z toho moc nepamatuju, akorát to, že to nemělo chybu + čůrání na parkovišti, "tam fakt neni vidět.....akorát z toho baráku!" :D telefonní pohádka o lejzrech, mléčnejch zoubcích a už nevim na dobrou noc <3 sobota... mmmmm:) do práce na kole. navzdory zjištění, že je na tom moje fyzička ještě o kousek bídnějš než jsem očekávala, musim prohlásit, že miluju kolo!:) pak... kinosetkání s dvejnem diblym :D z práce na kole do K, megagiga třičtvrtěkilová hawaii pizza, kterou sme na posezení, poležení abych byla přesnější, zdlábli při stopařově průvodci. noční bazén s blesky místo plánovanejch hvězdiček, ale o to lepčí... čínská lyžařská srandovní výměna názorů, duše na procházce a usínání za svítání, je to zvláštní pocit a příjemná změna, na chvilku zase nebejt ta druhá. ráno takový ranní a k obědu nejlepší špagety, sednout na kolo a znovu do práce, ke který se nebudu vyjadřovat, viz první řádek:) jediný dvě mile milý věci: Dan v hyper + to, že se mu o mně zdálo, a pak večer před zavíračkou prima paní na telefonu: nashledanou a dobrou! a já se asi nechám inspirovat... takže nashledanou a dobrou:)


di se vyprat

18. července 2007 v 1:53 | PÁR PAŘMENŮ |  filmování
tady máš žárovku. ale bohužel nefunguje... adios

back to the start

17. července 2007 v 12:11 | bittersweet |  playing my game
název pro tenhle článek už mam nějakej ten den vymyšlenej, jenom jsem nečekala, že bude tak... vystihující. abych vás nějak decentně uvedla do děje, píšu si deník, takovou knížku života, která mi vystačí vždycky asi na rok, je plná stavů hlubokejch depek, euforickejch nálad a všech těch zvratů v soukromejch dějinách, no nepřála bych vám to číst, zvláštní ale je, že si zakládam na tom, aby ta knížka vždycky skončila v rámci možností dobře. je to skoro až úchylka, protože když vidim, že mi zbejvá posledních pár stránek, taky se podle toho začnu chovat. nicméně... včera jsem popsala poslední stránku a musim říct, že tenhle díl končí víc než dobře, až je to skoro neuvěřitelný. jsem přijata do prahy (!!!!) a jako bonus mám před sebou krásný romantický víkend s bazénem pod hvězdami. co víc si přát:) a hlavně... na co lepit nějaký střepy zpátky v hrneček.. když se můžem místo toho navzájem brutálně pořezat a dát si společnou krvavou lázeň se spoustou červenejch svíček všude okolo:) a další stovky prázdnejch nepopsanejch listů se mají na co těšit... zítra kupuju novou knížku a něco mi řiká, že z toho, že by nebylo o čem psát, rozhodně nemusim mít nejmenší obavy ... takže fičíme, přátelé:) a začínáme od znova

větší pako

16. července 2007 v 11:28 | bittersweet |  objevy ameriky
svět neviděl:) na druhou stranu, bejt menší pako, nezapomenout si doma telefon a jít tedy navštívit toho, koho jsem navštívit chtěla, by znamenalo nepotkat ty, které jsem potkala. z čehož plyne, že i bejt větší pako se občas vyplatí, možná. a na fairynu otázku proč je všechno tak paradoxní odpovídám... protože je to sranda:)

"Pozveš mě na kafe, Karlo?"

15. července 2007 v 18:33 | Barbara Nesvadbová - Bestiář |  boox box
"Ne." Zněla moje automatická odpověď. Stejně jsem ho ale do bytu pustila.

Je zvláštní, že lidi, se kterými prožijeme intimní blízkost, jsme s nimi nazí, milujeme je, povídáme si o snech, o dětství, o budoucnosti..., pak už třeba nikdy neuvidíme. Nikdy v životě.

Jsou ženy, kterým jsou muži nevěrní, a jsou ženy, se kterými jsou muži nevěrní.
Já patřím do té druhé kategorie. Bohužel.

overworked

15. července 2007 v 0:40 | bittersweet |  playing my game
m2! u tebe nebo u mě? u mě je to b13! :D máš něco na á14? ne? sakra, tak ta je moje:D bezkonkurenčně nejzmatenější a nejvtipnější lodě co sem kdy hrála + nejlepší stupído: "no ty moje vysvětlivky, to popisuju jak pro dementy..." "aspoň to pochopim i já". pán co cestuje do afriky... notak pájo, nejzákladnější poloha! :D + číslo mr. modrotrička - jak moc je to hloupý, v procentech? nula:) + epesní langoš a tři kousy + telefonáá-át. a kam se hrabou všechny autový cesty z hradiště na tu dnešní, motorkovou:) mmmmm

jak kalhoty do zvonu

14. července 2007 v 3:17 | bittersweet |  nočníky
s kapsama na kolenou:(

mám moc rád, když -

13. července 2007 v 0:19 | bittersweet |  playing my game
je pravda, že při stoosmdesáti už trochu tuhne krev v žilách, obzvláště máte-li na druhý den domluvenou schůzku, na které vám celkem záleží a které byste se především rádi dožili. ale cesty z hradiště sou cesty z hradiště

tak sesbírej svý touhy prokletý

12. července 2007 v 14:19 | bittersweet |  prásk
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/nevera-je-program-prirody
článek doporučuji pouze a jen v případě, že nežijete ve světě zmatenejch štěňátek - anebo žijete, ale nenecháte se o své iluze a zbytky falešných nadějí za žádnou cenu připravit:)

johny troska junior

12. července 2007 v 0:47 | mňága a žďorp |  listen
nehledám nic a tak to brzo najdu
ve frontách nestojim a drobný nevyžaduju
umělý sníh sněží
v úseku babylonských věží

o čem asi sní
ten johny troska junior co u vchodu do teska spí
o čem asi sní, snad o velké lásce jako já ... kdopak ví

nehledám nic a tak to brzo najdu
vidím se v zrcadle, dva lístky propadlé

umělý sníh sněží

po čtyřech letech

11. července 2007 v 23:26 | bittersweet |  prásk
se mi konečně dostaly do rukou fotografie ze závěrečné, ach:) a odvoz domů jako bonus...
a to se pořádně vyplatí

z nuly na stopade

10. července 2007 v 23:28 | bittersweet |  prásk
podle všeho má rychlá jízda velmi blahodárné účinky na mou psychiku:)