Červen 2007

sračky forever

30. června 2007 v 23:33 | bittersweet |  playing my game
stejně jako hloupej nevinnej kafovej vzpomínkovej šimravej na-dobrou-noc-polibek a stejně jako s nim spojená prchavá sprcha štěstí, v břiše horská dráha pocitů podobnejch příjemnýmu hladu [h.p.m.b.t.j.c.z.], dvacet lidí s houslema a bendžama, chvíle, kdy toužíte opít hodiny ginem s tonicem nebo vodkou s hruškovym džusem, zastavit čas. tajem, tajem, s něhou, ledem... život nejvíc překvapuje, když už si myslíte, že vás ničim překvapit nemůže... kdo by to byl řek, já teda ne. kromě toho je úplněk, to je znamení:) znamení toho, že dnešní noc bude dlouhá, ale zároveň taky zatraceně krátká [stoopid monkey]. ale buďme trochu masochisti, hrnečkovejch střepů se nebojme, na množství nehleďme a pojďme se trochu, trošičku pořezat. pozor na přání... mohou se splnit

i just can´t help myself

30. června 2007 v 1:52 | bittersweet |  nočníky
rozbila jsem skleničku a vysála pavouka, takže sme zase tam, kde sme byli. a kdyby mi někdo řek, co mě čeká dneska ve 2.15, myslela bych si, že je minimálně sjetej. nicméně, du si trochu uklidit a postavit vodu na kafe:) kdo by nemiloval noční spontánnosti, který sou navíc nejnečekanější na světě, já teda jo

zmoklej zevling

29. června 2007 v 0:40 | bittersweet |  playing my game
pro ročenku, na kebab, pro botky a bílý mikiny:D a kabelky, do foresta na jedno zelený, klasický čekání na xyz, v levnejch knihách absence nadržený stařeny, řešení naší nově vzniklý srandovní situace stylem "tak já si ho necham na víkendy a ty ho budeš mít přes tejden", těžká volba mezi čelenkou s růžkama, střapcema, rukama, mikimauzíma ušima, občerstvení v občerstvení, rande s naším vysněným:D a procházka mezi fotkama ve špeku, sen o létajícím koberci... přátelé a zakletí účastníci konečně dokoukáni:) + darovaný tepláky!:D <3 plány na zejtra sou veliké převeliké, takže umejt, vyčůrat, pomodlit a honem spát, bez ukolébavky na dobrou noc, dobrou noc. závěrem jen maličkost: vzhledem k mé omezenosti nemohl ignor nikoho překvapit... mrzelo by mě, kdyby ano

magický hranice

26. června 2007 v 10:47 | bittersweet |  playing my game
brutálně politá dvakrát během několika málo okamžiků, jednou díky vlastní blbosti, hned nato díky pánovi, kterýmu vyprskla voda přes celou pokladnu. "já sem vás chtěl osvěžit..." "zrovna před pěti vteřinama sem se už osvěžila kafem". sušení o větrák, lodě a stříhání o to, kdo je na tahu. "dala sem nůžky, protože sem myslela, že si budeš myslet, že potřetí za sebou už je nedam!" "jenže já věděl, že si budeš myslet, že si budu myslet, že už je nedáš!" napínavej konec, kdy nám oběma chyběla sestřelit už jenom jedna jednokostičková lodička ("tak poď ty mrško..."). samá voda a J9 a moje vítězství, který pana spoluhráče nemohlo rozházet, holt budu mít smůlu v lásce. tak díky, to snad ani nemuselo bejt, čímž se nenápadně dostáváme k večerní za-deště-grilovačce v altánku o velikosti dvakrát dva metry, a přesto a přesto to bylo... anebo možná právě proto. jenže: osuška místo deky, červená karta místo černý, k čemu mi je chtít, když někdo jinej chce to samý a dokonce se může zdát, že má lepší předpoklady to získat? mokrý záda, nohy pod stolem... naděje jsou od toho, že se dějí. a hotovo

pravda je to, čemu věříš

25. června 2007 v 1:25 | bittersweet |  nočníky
jsem masochista, ptám se i když vím, že odpovědi vydrápaný žiletkou do zad budou pálit
maliny už nejsou to co bejvaly, a vzrušujou mě chlapi v žabkách / s bodcem v bradě

chci přestoupit nebo vykolejit
nebo se vyspat s průvodčím

nebo jít strojvedoucímu nakopat zadek
nebo jít nakopat zadek komukoliv

každej člověk má svuj příběh

23. června 2007 v 23:33 | bittersweet |  playing my game
pozvánkou na luxusní oběd, kterej mi záviděla celá rodina, to začalo a neskončilo:) něco vám řeknu, to je tak skvělý těšit se na odpoledne, u kterýho máte předem jistotu, že to bude fajn a nemůže se nic posrat. kuřecí zapečený s broskví a se sýrem a hranolky, adam sandler jako náhodnej milionář, nepovedený dominový áčko, melounová vodnice, nejlepší film na světě Little Miss Sunshine a s ním další potvrzení toho, jaký sou některý lidi na csfd kokoti, vyloupaný pistácie, olivy jenom pro mě a salát v pěti mističkách... nemam k tomu co dodat, snad jen že jsem příjemně přejezená, je mi hezky a že mít někoho, kdo se vás snaží očarovat když na vás mává, je prostě úplně nejvíc k nezaplacení:)

znáte ty chvíle, kdy si připadáte jako nejosamělejší zvyřátko na celym tomhle ujetym světě a toužíte jenom po tom, aby se otevřely dveře a v nich stál někdo, kdo chcete aby tam stál, abyste se mu mohli schoulit do náruče? tak přesně takhle... se teď necejtim:) je to skoro jako vyrazit se slamákem na hlavě a sluchátkama v uších vstříc teplý letní noci, jo a to nejdůležitější nakonec i na začátek: každej člověk má svuj příběh

until the sky falls down on me

23. června 2007 v 1:22 | bittersweet |  nočníky
modrofialovej odstín stavů pod vlivem je eště mnohem sytější než ten běžnej, a že ani ten za moc nestojí. v telefonnim seznamu opět jedno sympatické číslo navíc, klasicky úplně zbytečně, nebo ještě někoho překvapí, že se stejně neozvu? i´ll make a wish, send it to heaven... 1 nový vzkaz, naděje sou od toho, že se dějí, kdyby nebyly, tak bychom o nich nevěděli. vzkaz kterej způsobí ohňostroj smíšenejch pocitů, něco jako když se vaše tchyně vybourá ve vašem novym autě. chci pondělí... někdo mi snědl můj sendvič!!! a co na to policie?
BLFST dodatek: i když sem se tvářila rádoby pohoršeně, i když sem rejpala a smála se a mhouřila oči, byl to ten nejkrásnější pohled, jakej se mi moh vůbec naskytnout <3
co myslíš ségra, je to hodně nebo málo...

truly/madly/deeply

22. června 2007 v 1:28 | bittersweet |  nočníky
tradičně nočně vysedávám na okně, netradičně posloucham starý sračky co sem už nepatří, parapet studí do nohou... a pavouky nezabíjim z čistě sobeckejch důvodů
věříte v budoucnost ?

vtip bez pointy

20. června 2007 v 0:02 | bittersweet |  skřítkové
tak to je muj život. welcome;) vtip, kterej nikdo nechápe, snad ani já sama občas ne, a kterej vlastně ani neni úplně k smíchu, možná je to dobře, protože by se mi roztrh koutek. a když rachel mlátila rosse knížkama, došlo mi, že něco je blbě. fascinovala mě Ká - přesně takhle podle mě vypadá krása zevnitř. všechno kolem mě je teď tak pitomě povrchní a já ten život vlastně ani nežiju, já ho jenom krájim. všude sou prdele, krev a střeva. furt tvrdim, jak chci vypadnout mimo plzeň. akorát že mi nedochází podstatná maličkost - že sama před sebou neuteču, i kdybych odjela třeba do tramtárárárie (no, tam zrovna ne)

everybody loves prague - part two /19. 6. 07/

19. června 2007 v 17:58 | bittersweet |  cestování nažluto
hodinou mezi nocí a ránem, tou to všechno začalo. hodinou, ve kterou předchozí den teprve ulehám ke spánku, a dnes vstávám. život je plnej paradoxů:) příjemnější byla varinta za á, ale není každý den posvícení a vyzvánění hodin je neopitelný. házim v rychlosti: 1) hlavu pod sprchu, 2) maturitní vysvědčení, seznam četby, výpisky z knížek a studijní materiály:) do báglu, 3) ze skříně na zem asi polovinu botovejch krabic úplně zbytečně, protože páskový podpatkáče stejně ve finále nenajdu. nemá cenu zde dlouze popisovat mé nadšení, radost a už vůbec ne jejich projevy, proto přeskočím rovnou na autobusák.

red BLUE

18. června 2007 v 12:23 | bittersweet |  playing my game
noci probdělý, ráno tě vodstřelí... aneb jak končívaj eufórický stavy:)
horoskop pro dnešek: Klidnější den a vše ostatní v pohodě zvládnete v něm. Vůbec neberte v potaz, že to nepůjde! Krásně se rozjíždíte vpřed ve všech fázích podání. :D

jako zajíc na tripu

17. června 2007 v 23:29 | bittersweet |  nočníky
když si pustíte hodinovej hotel, tak ta úvodní melodie, ta mluví za všechno. stav naprosto totální a podivný eufóó-óóóóórie, a ze sluchátek je to úplně vo něčem jinym. připadam si jak na tripu! de zajíc lesem, potká brko, teda motá brko lol, přemejšlim moc dopředu, a potkal zajíce... zajíce? všechny květináče historku už znají, ale znovu listy nakloní a naslouchají, vzduch voní kouřem... miluju tyhle stavy! vracím se pomalu nahoru a cestou potkávám ty co už padají dolů, prostě jen tak vyběhnout z autobusu a smát se a zpívat si a při přelejzání vrátek si málem utrhnout ucho a to je pak škoda jít spát, no ne? poprvé s holkou, trochu strachu, a stará dáma od vedle zas vyvádí... a kdyby vás zajímaly nejnovější novinky, tak bonaqua má novej look a brácha se bude ženit! jupííííííí... vezmu si sako a půjdu do baru. ano, jak by řekl pheobin ze-všeho-nadšený přítel, pro takové chvíle stojí za to žíí-íííííít. a vedle v pokoji někdo šeptá jak ti je... a abyste věděli:) tak se du koupat :D

tlamou s lamou

17. června 2007 v 0:04 | Gilmore Girls |  nočníky
Kirk: Uvažuj. Viděl jsi někdy krávu s vráskami? Ne, nikdy. Tak jsem si pomyslel "To je ale zvláštní."


jedovatě zelený

14. června 2007 v 15:15 | bittersweet |  playing my game
jsem trochu na vážkách, co je roztomilejší, potkat před knihovnou mr. mám-tě-rád-a-chci-s-tebou-spát se slečnou, anebo culit se na sebe s klukem v tramvaji, kterej vystoupí se mnou a svěří se, že kvůli mně přejel pět zastávek? :) poslední dobou mam pocit, že by tohle moje plodný seznamovací období vydalo na příručku Jak jednoduché je říct si o telefon, asi ji sepíšu dýškařovi jako dárek :)

slíbenej župan na dosah ruky

13. června 2007 v 21:16 | bittersweet |  playing my game
celkový výsledek: postupuje do druhého kola!
gratulace nepřijímam, nepotřebuju, abyste mi to někdo zakřik :D úúúú

stop derniérám

12. června 2007 v 23:09 | bittersweet |  prásk
derniéry sou prima, ale už mi lezou i ušima... it´s time to change, mam chuť na premiéru :)

lovin my job

12. června 2007 v 10:23 | bittersweet |  playing my game
někdy. včera zrovna jo... z několika důvodů-ůůůů, jako třeba 32 story - seznamka s klukem ze školky, kterej už vůbec neni upištěnej a samá ruka samá noha jako před... čtrnácti, patnácti lety? :))) "nejsi michal?" "??!... sem!", no a zlatý hřeb, výborný pokladnový dýškařský odpoledne prokládaný vzkazama na lidech, "už mam krásných 21." "koukam jak blázen, to ti nechali tři lidi z patnácti ne?" "nene, tři ze dvou, a zbytek jsem si dosypal z peněženky, abych před tebou nevypadal blbě:)" ... "tak kolik už máš?" "přečti si to, máš to ve vzkazu!" smích, no a večer, ten už se sice práce netýká, ale myslim že jednofilmová matrace (ve volnym překladu nafouknutá matrace, která uchází, a vydrží akorát právě na jeden film) a film puštěnej omylem od půlky, na což se přišlo asi až po dvaceti minutách, stojí alespoň za zmínku :D

všechno zlý je k něčemu dobrý, voda teče dál a nebe je modrý

jednou

11. června 2007 v 0:53 | jaksi taksi |  listen
jednou zapomeneš na to, že si se mnou žila
jedna láska, která se ukončila
jdeme dál
i když už každej sám

kdyby jsou prej chyby
a za ty se platí
nádhernej song
jen refrén se nám ztratil

jdeme dál
tak tady nikdo nevyhrál

motto dne ala chandler

10. června 2007 v 14:27 | bittersweet |  prásk
za á, to přece nemůžeme! za bé... bé... mm... jdeme na to!