Únor 2007

dvanáct, kamaráde

28. února 2007 v 22:12 | bittersweet |  playing my game
už je jenom málo lepších věcí než dělat práci, která vás baví :)

když voni z toho pak hrozně bolej ty... srdce...
a kolik máš těch srdcí?

lehce optimistickej

27. února 2007 v 18:43 | bittersweet |  objevy ameriky
B. měla pravdu! Michal David pomáhá. Je mi krásně že mi teď nic vůbec nevadí...
KDO CHCE, HLEDÁ ZPŮSOBY, KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVODY.
jde o to, co už bylo řečeno nejmíň sto dvanáctkrát - radovat se z maličkostí. dneska u zubařky sem to četla v katce - třeba mít radost z vůně kafe, který si ráno uvaříte. nejdřív sem se tomu smála, ale pak sem přišla domů, udělala si svoje hořkosladký kafe se spoustou mlíka a vzpomněla si na katku a ... a měla sem fakt radost z kafe. a když sem si k tomu pustila míšovo diskopříběh, bylo vymalováno. na citronově-žluto. ale najednou mi žlutej svět nevadil. ani žlutý tričko ani žlutej hrneček. z kyselý žlutý se stala krásná sluníčková žlutá. záleží na úhloměru pohledu! a pak mi volal soused a já, která všude tvrdim, jak nerada telefonuju, sem z toho měla (další!) radost a pak mi došlo, že vlastně telefonuju ráda. a dokonce už se vůbec nebojim cizích rodičů (zmrzlinářko!), a nemyslim jako kevin, když se nebál pána s lopatou :) (já už se vůbec nebojim, slyšíte mě? já už se vůbec ničeho neb-ááááááá-áááááááááááááá!!!!!!) a taky už mi nedělá problémy mluvit o vážnejch věcech z očí do očí. a mam ráda svoje vlasy. a taky vim, že všechno bude zase dobrý. ůů dárlin... who needs love? nemrač se miláčku, vždyť svět je báječný místo k narození...

mínusy a plusy

26. února 2007 v 23:01 | bittersweet |  playing my game
všechno je sice špatně, ale aspoň v tej práci to šlape jak má... a možná eště líp :) hop hej

ajlafmíč

26. února 2007 v 12:34 | bittersweet |  koutek pro slávisty
-

víkendový ameriky

25. února 2007 v 8:36 | bittersweet |  objevy ameriky
1/ každá mince má dvě strany. a než odsoudíte Pannu za něco, co vám řekl Orel, poslechněte si napřed i její verzi
2/ nohy mluví vlastní řečí a slova pro pocit se těžko hledaj
3/ život neni nic jinýho než krutě ujetej film, do kterýho nás nějakej dementní vtipálek obsadil jako hlavní hrdiny
4/ když ste zmatený a zapomenete scénář a najednou nevíte co dál, usněte

debatní sebevražda

22. února 2007 v 22:33 | slečna s oranžovou šálou |  ú té
Koukala střídavě do lampičky a na něj - ale skrz něj. Poslouchala spíš na půl ucha, nevěděla, o čem mluví, jen vnímala jeho magicky uklidňující tón hlasu a měla chuť zavřít oči a rozplynout se na malinkatý částečky a prostě jen tak... nebejt. Bytí je složitá věc a ona neměla na složitý věci náladu. Chtěla se vznášet na vlnách toho hlasu a nic jinýho nevnímat. V jeho očích četla jak v otevřený knížce, kterou by nejradši zaklapla a sáhla po nějakej veselejší, v tej knížce se střídal strach a zmatek smíšenej s chtíčem a bolestí a dalšíma pocitama, který se tak těžko popisujou. Hledat slova pro pocit je zbytečný... Nemožný. Měla rozpraskaný koutky a klepaly se jí ruce. Čokoláda chutnala jinak, než jak si ji pamatovala, a šlehačka hořkla na jazyku. Pořád nevěděla, jak mu to má říct, pořád hledala ty správný slova, jenomže zbytečně, protože pro to, co měla na srdci, nic jako správný slova neexistuje. Chvilku bylo ticho.
"Teď sem asi zabil náš rozhovor..."
"Nezabil," zavrtěla hlavou. "Za to nemůžeš... To se zabilo samo."
A pak začali rozvíjet šílený sebevražedný teorie. Smála se, ale bylo jí do breku. Věděla, že teď už musí s pravdou ven, že už to nejde dál oddalovat. Hrála si s prstýnkem, kterej jí on pojmenoval, a snažila se překřičet tlukot svýho srdce. A když se mu tak koukala do očí a do hlavy a do duše, trochu vyděšeně si uvědomila, že to, co mu vypráví, není lež překřtěná na pracovní pravdu, kterou předhazovala všem a kterej už sama málem začínala věřit, ale opravdická pravda a nic než pravda. Dlouho byla odhodlaná raději si useknout ruku, než komukoliv přiznat, jak se věci doopravdy maj, a teď tu najednou seděla před ním (clean... the cleanest i´ve been) a čekala, kdy se z jejího nitra konečně odvalí kámen pravdy, ale nic se nedělo. Úleva nepřicházela a zřejmě se ani nechystá. Pak ji doprovodil domů a tam na ni spadnul meteorit. A měsíc v céčku se tomu smál.

dvaadvacet za tři dny

19. února 2007 v 23:51 | hříšný tanec |  objevy ameriky
"musíš pochopit, že dneska je prostě taková doba. dneska se lidi nechtěj vázat... chtěj si užívat, chtěj cestovat... zájezdy do evropy, to je láká, dvaadvacet zemí za tři dny..." viď, evile :) smích

[D]Red Trick

19. února 2007 v 23:20 bittersweeting
představuji vám novou součást mého já... seznamte se s Trickem :)

who needs love

18. února 2007 v 23:54 | RAZORLIGHT |  listen
oou darling, who needs love?
who needs a heaven up above?
who needs the clouds, in the sky, not i

oou darling... who needs the rain?
who needs somebody that can feel your pain?
who needs the disappointment, of a telephone call, not i
no i don't need that at all, not i

i'm tired of love
yeah, sick of love
i've taken more than enough

oou darling - who needs the night?
the sacred hours, the fading life
who needs the morning, and the joy it brings, not i
i've got my mind on other things, not i

oou darling, who needs joy?
who needs a perfect girl or boy?
and who needs to draw, that person near, not i
because they always disappear, not i

and you know, i'm tired of love
yeah i'm, sick of love
you give me more than enough

i'm gone!

oou darling... who needs love?

who needs a heaven up above?
who needs all the arguments, who needs to be right, not i
but i just can't give up without a fight, not i


no, i just can't give up without a fight, not i

running in circles

17. února 2007 v 2:53 | coldplay |  skřítkové
do not speak as loud as my heart

nobody said it was easy



take me back to the start



modrofialovej pocit

13. února 2007 v 23:57 | bittersweet |  skřítkové
pocity se popisujou těžko, na tom sme se shodli.
how i wish... how i wish you were here
co myslíte... vysílam nějakou tajemnou energii, která přitahuje jenom ty zadaný? nebo produkuju superspeciální feromony, po kterejch oni jdou (a ani nemusim bejt otočená zády)? nebo mi někdo napsal velkejma písmenama liháčem na čelo ideální bokovka, když jsem spala? nebo možná marťánčí fixou... a vidí to jenom ten, kdo si na to posvítí. a oni si prostě posvítí... to mam z toho života, jakej vedu, z těch svejch kamarádů
a kdybych měla zalézt pod stůl a vylézt, až budu zase normální, musela bych tam bydlet a umřít
ráno nikdo nechce zůstat sám...

taková trochu bouře

13. února 2007 v 23:45 | bittersweet |  skřítkové
---
taková trochu bouře
ve který se zmítáš
ale nevoláš o pomoc
i když se topíš
a lapeš po dechu
a sůl tě štípe do očí
ta bouře jsem já
---
vlasy máš úplně mokrý
lepí se ti na záda
a asi ti uplavala kytara
(plejáda modrofialovejch pocitů)
a pak přestal foukat vítr
---
a vlny vyplavily mořskou vílu,
který se taky lepily vlasy na záda
vzala tě za ruku
(prej cestou potkala tvoji kytaru)
---
rozfoukaný stopy v písku
dvě srdce z papíru
(rozmočený)
a dva smutnoslaný poloúsměvy
a pak už jenom klid
před další bouří
---
melodie prasklejch strun
a odšeptaná písnička
na rozloučenou
---

take me

11. února 2007 v 23:53 | scorpions |  nočníky
to the magic of the moment on a glory night...

lepší než drátem do vobočí

11. února 2007 v 0:12 | bittersweet |  skřítkové
co s tim, když to akorát bolí a hnisá, můžete to dezinfikovat jak chcete, ale pořád se nic neděje. a když už to vypadá, že se to hojí, zjistíte za chvilku, že to tak opravdu jenom vypadá. a pak o něco znovu ať už jakkoli lehounce zavadíte a zase to bolí... a mě už to nebaví. je smutné a lehké zbavit se toho jednou provždy... a teď už jenom počkat, až se to zahojí nadobro. jizva zůstane, ale s tim se počítá. a pierc+fotky si schovat na památku... paranoikům a meziřádkařům tentokrát nehodlám vyvracet nic. kdo hledá alegorii, najde

dvě spálený srdce

10. února 2007 v 6:35 | bittersweet |  nočníky
soukromo-veřejnej koncert za dvě zelený záře, pak úplně soukromej, v jabloňový chodbě... pod stanem v hifáči - s hity helenky vondráčkové + wind of change - a svázaný tkaničky, vzájemný doprovázení, ve čtyřce sezení na schodech s výhledem ven, v další čtyřce každou zastávku potlesk pro pana řidiče za skvostné brždění, v němž se vyloženě vyžíval. a my v tom potlesku vlastně taky, no a neměla bych opomenout ani telepatické zprávy paní řidičce další čtyřky a panu řidiči jednadvácy, jestli nejezdí se zavřenejma očima, ale vzhledem k tomu, že nepřišla odpověď, asi jezdí normálně s otevřenejma, každopádně nějakej zákon by na to měl bejt! nevšímejte si mě, smích, chudák předek zebry zejtra, teda vlastně dneska :) du si zdřímnout aspoň na ty tři hodinky... řekni dobrou noc kevine

jak je to eště daleko k šibenici?

8. února 2007 v 23:39 | bittersweet |  prásk
je po všem. spálený důkazy - místo slibů... už žádný další puzzle. co bylo, bylo... a nebude
hezkej zbytek života

jenom pro mě

7. února 2007 v 23:57 | bittersweet |  prásk
zazpíval vám někdy někdo v radiu písničku s věnováním? <3
no, mně jo :) akorát že sem to prošvihla...

školní snídaně

7. února 2007 v 17:27 | bittersweet |  playing my game
v polospánku pokládam na stůl v laborce svou tradiční snídani...
a Polin se na mě usměje: "víš co je lepší, než kafe a kobliha?"
chvilku zmateně přemejšlim, ale... ne, nic mě nenapadá. "ne."
"kafe a dvě koblihy!" kření se a zamává na mě pytlem koblih. stejně je to srandovní, jaxe v laborce nesmí pít a odpaďák je permanentně plnej kelímků :D achjo... tohleto mi bude chybět

stačí tak málo - stačí mít kliku

5. února 2007 v 16:19 | bittersweet |  playing my game
zkoušení z prvních deseti témat z literky, nebyli čtyři lidi - včetně mě:
"třeba vyzkouší ty tři a mě si nechá na příště..."
without.wingsojc: "há-haháá-háá!"

"tak sem půjde ten, ten, ten... a martina bude příště."

há-haháá-háá... kdo se směje naposled, ten se směje, ehm, naposled
teď už jen doufat, že i příště to budu já, kdo se bude smát, ehm, naposled :)