Leden 2007

uděláme dohodu...

31. ledna 2007 v 0:13 | bittersweet |  prásk
neptejte se a já vám nebudu lhát

úterní nálady-zvedač

30. ledna 2007 v 20:09 | bittersweet |  playing my game
"Tak kde je ta paní Říhová... Já tam du na ní zabouchat."
"No já bych na ní spíš zasvítila..."

"Pak už nebudu chodit, paní Říhovou už máte naposlouchanou, tak to zvládnete..."
"Já sem paní Říhovou dlouho neviděla..."
"Kdo je paní Říhová?"

"Cože to teda bylo za znak??"
"Ehm... milování... ale trochu tvrdějc."
"A jak?"
...
"Bude Valentýn!"

smích, miluju znakovku :) tramváááááj

unassuming wish

28. ledna 2007 v 0:59 | bittersweet |  nočníky
nemuset si na nic hrát, smát se a povídat, ale taky mlčet. věřit a nebát se, objímat opravdově a lítat vzhůru podle tajnýho receptu... to je všechno, co chci
---
update (pondělí, 2:13)
akorát že zatim furt jenom hraju a nevyhrávam,
po smíchu mi na rtech zůstává hořká, někdy až hořkoslaná pachuť,
povídam, ale srdce mlčí,
mlčim, ale v hlavě mi to řve a vře
nevěřim ničemu, bojim se, nejvíc sebe, objímám jen tak anebo vůbec
a na ten recept mi chybí ingredience
blbý, co

v tajemnej večer

28. ledna 2007 v 0:43 | bittersweet |  objevy ameriky
se dějou tajemný věci :)

a kdo tomu nevěří, tak... tak by měl! sou věci mezi nebem a zemí a když se monitor sám od sebe rozsvítí právě v okamžiku, kdy mi píše On, nemůže bejt nejmenších pochyb o tom, že je to jasný znamení, že máme jít zejtra do Anděla na film :) a na žádný logický vysvětlení nejsem zvědavá... jak by řekla syd: já mam svojí pravdu! :D tak

reklamace na sny

24. ledna 2007 v 22:17 | bittersweet |  nočníky
tělo může spát, když duše lítá...

haló pane z králičí minifarmy, mam tady stížnost, sliboval jste mi přesně ty sny, který si budu přát, sny o tom, jak je všechno jednoduchý, o lidech, který se budou chovat jak já bych chtěla, sny, ve kterejch se stane všechno, na co jen pomyslim. a sliby se maj plnit a ty tu nejsi, abych ti mohla aspoň vynadat, a abys mi za to zase slíbil další věci, který se nesplní, ale já jim budu stejně chtít věřit, protože ve snu je přece možný všechno!

slova, hříchy, nemaj žádný křídla
padlý lásky spočítáme ráno
tak sesbírej svý touhy prokletý

v síti

23. ledna 2007 v 23:40 bittersweeting
zmrzlinářko, hele co mam :)

if you wanna understand my pain

22. ledna 2007 v 22:59 | bittersweet |  ú té
Obtáhla oči tlustou černou linkou a přišla mu otevřít v krajkovym prádle. Nebe bylo červený. Očima ho pozvala dál a jeho pohledu lemovanýmu solí slepenejma řasama se vyhejbala.
"Nerozmyslel sis to?" zeptala se, než zavřela dveře.
Mlčky zavrtěl hlavou, pověsil kabát na věšák a třesoucíma rukama si začal knoflíček po knoflíčku rozepínat košili.
"Ukaž," přistoupila k němu, aby mu pomohla. Rozplakal se a ona dál dělala jakoby nic. Pak ho vzala za ruku a odvedla do ložnice. Počkala, až si lehne, a připoutala ho k posteli. Tak, jak to měl rád. Jenomže dneska to bylo jiný. A nebe přecházelo z červený barvy do temně rudý.

za svítání

20. ledna 2007 v 20:09 | bittersweet |  playing my game
o osudu a náhodách. o obyčejnejch lidech, co se snaží bejt neobyčejný. o výměnnejch pobytech. opěvování lakyn.
jak těžký je hledat a najít sám sebe. o tom, jak sme nesnášeli chodit na houby a na borůvky. že nejdebilnější otázky začínaj proč a že trojúhelníky sou na pytel, navíc když nejsou rovnostranný, a přímky a začarovaný kruhy taky.
o sinusoidách života...

vítr do vlasů ti špitá... ptáš se, proč člověk nelítá. ptáš se proč se lidi bojej...

M-day

20. ledna 2007 v 10:26 | bittersweet |  playing my game
Dámy a pánové... asi před hodinkou jsem se vrátila z mazce a jsem tak plná dojmů, že mam pocit že úplně prasknu. Maturák byl úžasnej, dokonalej, prostě se nám to celý hrozně povedlo a já se furt usmívam jak trubka... Fakt jsem šíleně strašně happy, že to bylo takový, jaký to bylo, ačkoliv mě mrzí, že je pár výjimek, co si to tak neužili, kvůli sekuriťákům kreténskejm. ale to teď muchlam a zahazuju, chci si pamatovat jenom to krásný. Na ten večer nikdy nezapomenu... Jak byli zezačátku všichni nervózní, ale pak to z nás spadlo a prostě jsme si to užívali a nemělo to chybu, a ta euforie a kolem vás lidi, který máte rádi a který maj rádi vás a ty procházky na bar a proploužený písničky <3 plus ploužákovej útěk před XXX na druhej konec parketu, a prstíkový tance s Meg a Kotyho+Pressíkovo trsací kreace a myška, jak šlohla muj plakát, na kterej měli počíháno naši. a úsměvy všude kolem a mazec, na kterym sem už po hodince polospala s K+F po boku, a pak mě probral luxusní hodinovej pokec venku se staronovym známym a přesun do nonstopu a Pavel v bagru a sranda s retardem v Kuličce, kde mě smíchy bolelo břicho, a Pity, jak si pořád prozpěvovala whisky to je moje gusto... Tohle je fakt jeden z dnů, který bych chtěla vrátit a prožít si je znovu, možná malinko zpomalenějc, abych si to stihla víc vychutnat... normálně mi tečou slzy, když tohle píšu. asi štěstím... že se to povedlo, že to předčilo veškerý moje očekávání a že to bylo mnohem mnohem skvělejší, než jsem si vůbec dokázala představit... wááááá <3 a teď du dospávat

bezdrát

16. ledna 2007 v 12:15 | bittersweet |  prásk
tyvoe, takovýho místa najednou! hueaaeeééééé, pošli úsměv dál :)
---
update: tak jsem vyfasovala dráty sundavací... né že by mi bylo rozumět, ale je to sranda :D a nejhorší sou háčky, takže nejvíc vtipný bylo jít si s tou věcí v puse koupit ČERNOU TUŽKU NA OČI :D
"ale na ten maturák si je brát teda nemusíš..." ufff, díky, smích

noci, kdy se nespí

14. ledna 2007 v 16:31 | bittersweet |  ú té
Tu noc nemohla spát. Ležela na samém okraji postele tak, jakoby ležel vedle ní. Protože dneska tu měl ležet. V přehrávači cédéčko, který by hrálo, kdyby tu byl. Protože on tu dneska měl bejt s ní. Bylo jí smutno. Jenomže co měla dělat, když jí bylo smutno? Nemohla dělat nic. Mohla jen křečovitě zavřít oči a snažit se usnout... Ale nedělala to, protože věděla, že čím víc se bude snažit usnout, tím menší to bude mít účinek. Koukala do tmy pokoje a objímala polštář, jakoby to byl on. Protože on tu dneska měl bejt s ní. Pustili by si film a nedokoukali by ho, tak jako vždycky. Usnuli by v objetí a ona by mu ráno přinesla snídani do postele a on by jí řekl, jak ji miluje. A ona by otevřela okno dokořán a on by se roztomile zavrtával zpátky pod peřinu a naříkal, že je mu zima.
Usnula. Pláč unavuje.

Tu noc nemohl spát. Ležel na samém okraji postele, zády k ní. Poslouchal její pravidelné oddechy a cédéčko, který nesnášel. Zavrtěla se a jakoby si nahlas povzdychla. Otočil se k ní a pohladil ji po vlasech.
Rozkoukávala se. "Jé, ono se mi to nezdálo!"
"Nezdálo," usmál se a naklonil se k ní, aby ji mohl políbit.
Přitulili se k sobě a vychutnávali si ten skoro zapomenutej pocit vzájemný blízkosti. A vychutnávali si ho naplno, ne jako dřív. Tentokrát oba věděli, že je to naposled.
Usnuli. Nejen pláč unavuje.

prekérka

14. ledna 2007 v 10:57 | bittersweet |  objevy ameriky
tzv. prekérní situace neboli lidově řečeno prekérka nastává například v okamžiku, kdy se plnění slibu, který jste dali sami sobě, začne příčit vašim ostatním životním filozofiím a zásadám.

the prague day <3

13. ledna 2007 v 22:41 | bittersweet |  cestování nažluto
nejdřív práce, potom zábava :)

b T d

11. ledna 2007 v 23:11 | bittersweet |  objevy ameriky
5:5, 6:4

ty situace, kdy vám někdo bere slova z pusy a vy tim pádem musíte reagovat stylem "to sem zrovna měl/a na jazyku!", ty sou prostě nejhorší :D vlastně zezačátku ani tak nejhorší nejsou, protože třeba máte radost, že přemejšlíte podobně, ale když se to stane asi tak po stodvacátýosmý za večer, fakt začne bejt "přesně to sem teď chtěl/a říct" divný a podezřelý a nemá vůbec smysl to poznamenávat, stejně vám to pak už nikdo nevěří :D je prostě lepší se na to vykašlat a jenom se tomu potichu nebo klidně nahlas zasmát :) a holt bejt příště rychlejší

report z tělo-cviku

10. ledna 2007 v 17:34 | bittersweet |  playing my game
co říci na úvod... mám opravdu silné pochybnosti, že by kdokoli z vás mohl mít fyzicky náročnější hodiny tělesné výchovy než my, skupinka nejmenovaných studentů nejmenované třídy nejmenovaného gymnázia. nejmenovaný pan profesor býval zřejmě v dávných dobách otrokářem... pravidelně každé středeční ráno nás nenechá vydechnout, dokud z nás nesedře kůži. jediná nitka nezůstane suchá, pot nasáklý v našich cvičebních úborech ždímáme po hektolitrech, a to navíc jedeme i přes přestávku, ufff, no co si budem vyprávět, lidi zlatý, posuďte raději sami...

je to nějaké .. zabité

8. ledna 2007 v 18:37 | bittersweet |  prásk

komplexní nedělní depka

7. ledna 2007 v 22:17 | bittersweet |  skřítkové
probudim se, mžouram po icq a without.wingsojc na mě rovnou vyrukuje s matikou. oukej, otvíram sešit a zatim se eště směju tomu, že nevim co všechny ty věci znamenaj. pak čekuju asi čtyři stránky příkladů, co nám naše nejdražší matikářka poslala, a koukam na to... a furt na to koukam... a pořád na to jenom koukam, protože s tim k mý velký smůle nic jinýho dělat neumim. pročítam zadání a zjišťuju, že ani těm nerozumim. without.wingsojc šílí, že si nemůže dovolit dostat trojku, a já se zase směju, protože já si nemůžu dovolit dostat pětku a rupnout z matiky. veliká legrace! celejch osum let nám svině tvrdí, že odmocnina z mínusovýho čísla nejde, a teď před nás najednou šoupnou nějaky kreténský íčka a plavte. no, já plavu. solidně plavu... a tak si nalistuju v sešitě na úplnej začátek, sypu popel na hlavu, že sem na to tak srala a při hodinách matiky v horšim případě spala, nevnímala, v lepšim případě polospala, jedla, v nejlepšim případě aspoň tupě opisovala z tabule. začínam chápat jedno zadání a následně mlátim hlavou o strop při radostném výskoku z úspěšně vypočteného příkladu. že to byl příklad značně primitivní mi na radosti neubírá... třikrát šťastně podtrhnu výsledek a vedle namaluju usměvavý sluníčko. s u mě nezvyklou notnou dávkou optimismu a s předpotopní myšlenkou, že nic není ztraceno, se vrhám na další příklad, úsměv na rtech tuhne mně i sluníčku a po přečtení dalšího zadání si jen zklamaně povzdychnu. ale nevzdávám to a jedu dál a už chápu, co je komplexně sdružený číslo a chvilku na to úspěšně vypočítávám druhý nejprimitivnější příklad. rovnou zkoušim další. fakt jenom zkoušim. chce se mi brečet, protože mi ta zkurvená absolutní hodnota prostě nevychází, zkoušim další, další, další, a pořád zůstává jenom u toho zkoušení. ztrácim nervy a když mi nejmenovaný spolužák napíše, že je to přece jednoduchý a určitě na to přijdu a hodně štěstí, místo toho, aby mi poradil s nejmenovaným příkladem, jsem na pokraji zhroucení. naštěstí se do toho pak vloží ten, kterej jedinej je ochoten oprášit sešit a vrhnout se na to se mnou, jedinej, kterej se na mě nevykašle, když něco potřebuju, jedinej úplně úplně ze všech, na koho se můžu spolehnout prostě vždycky. a tak mi díky němu vyjde dalších pár příkladů, co na tom, že až tak na desátej pokus, protože sem debil a eště navíc debil na pokraji zhroucení. teď se dostávám do fáze, kdy mam spočítáno asi osm příkladů ze sto dvaceti tisíc, zhroucená sem asi tak padesátkrát a už nemam sílu. od maminky je sice milé, že mi dobrosrdečně radí, ať už se na to teda vykašlu, ale jí by asi nepřišlo moc milé, kdybych jí v pololetí oznámila, že s bůrem z matiky mě k maturitě óópravdu nepustí. nonic... další kafe to jistí a dnešní noc bude jedna z těch nejdelších, neboť se na mě ještě směje prvních deset maturitních otázek z literky. ráda bych jim úsměv oplatila, leč bohužel do smíchu mi není ani co by se za nehet vešlo.
velká smůla

pouze sny, které se nikdy nevyplní, jsou věčné

7. ledna 2007 v 12:40 | bittersweet |  nočníky
"chci koněěě..." "co bys s nim dělal?" "jezdil na něm a byl rytíř." :)

nezbejvá než mlčet

4. ledna 2007 v 21:39 | bittersweet |  skřítkové
... a při slově důvěra se jen hořce pousmát