Říjen 2006

to sou puberťácí, viď

31. října 2006 v 22:34 | bittersweet |  nočníky
ne, to je pat a mat...
dolany forever :)

každej máme svý tajemství

31. října 2006 v 14:27 | bittersweet |  skřítkové
a nevědomost je sladká. většinou

na hranici šílenství

30. října 2006 v 8:41 | bittersweet |  playing my game
zatim si eště uvědomuju, kde je "realita" (realita?), ale na druhou stranu si chci jít za svou "pravdou". a když si za ní půjdu, není cesty zpět. co když některý lidi ve svěracích kazajkách nejsou blázni, co když jenom objevili pravdu? co když na to přišli... co když jsme na to přišli my? ta hranice je fakt tenká a já ji chci překročit, chtěla bych si jít za svou pravdou (pravdou?), líbí se mi mnohem víc než skutečnost, která mi je předkládána. není cesty zpět...

hmm. no a teď... teď du do školy.

dneska se to stalo,

30. října 2006 v 0:14 | bittersweet |  playing my game
dneska. všichni sme věděli, že k tomu dojde. dřív nebo později. věděla sem to já, věděli ste to vy, věděli to ONI. vlastně... to bylo jasný jak facka. všechno k tomu totiž směřovalo. a když řikam všechno, myslim tim všechno. už delší dobu. a jednou to přijít muselo. přišlo to dneska.

znamení nouze

29. října 2006 v 18:30 | bittersweet |  koutek pro slávisty
zaječí tlapka hlásí novej objev ve své komunitě! :) vůbec se neptejte čí to byl nápad, prostě čtěte... a komentujte!

zrzka v praze

29. října 2006 v 0:30 | bittersweet |  cestování nažluto
odjezd o hoďku dřív než se plánovalo. oběd u meka, u stolu s roztomilym číňanem, v hlavě matrixový teorie. víte jaxem si tam najednou připadala, jako jim carrey v tom filmu, kde žil v umělym světě, všechno bylo naplánovaný a lidi na něj koukali v telce. procházka po zličíně, koupit lístek, upozornit pána na automat mimo provoz. hodit dovnitř dvacku a spolu s jízdenkou vypadne asi sto tisíc (hyperbola neboli nadsázka) pětikorun. velkej smích, dokud sem ty bůry nespočítala a nedošlo mi, že sem tam místo dvacky hodila pade. na rande pozdě... ale přece. a to je hlavní! pětkou do holešovic kolem největší a druhý nejmenší tržnice, stodvanáctkou směr zoo.
komu by vadilo že prší (mně trochu). nikde žádný zvířátka a když už, taxe stejně nechtěli fotit. ta kočka sice chtěla, ale že by byla nějak zvlášť fotogenická se zrovna říct nedá, naštěstí sem umělkyně :) lamy se taky nechtěly fotit (neni to lama?), pavouček se fotit chtěl, ale neni tam vidět. naopak Lukášek se fotit nechtěl a vidět tam je :) život je prostě srandovní (někdy).
schovávárny s automatama, srovnávání vejšek s lidma co dou okolo. zmrzka. u žiraf mi došla baterka ve foťáku... vozejk, kterej sme nikdy neukradli ani nevyfotili, tajný cígo a dav s foťákem kterej se okamžitě přihrnul :) skoro žádný lachtani... na zastávce a mimo zastávku a sraz přesně mezi, perfektně vypočítaný spoje, klidně jim to řekni, jak jsem úžasná... :) reklama na vokýnku (tim pádem každým dnem očekávám rapidní vzrůst čtenosti tohoto blogu, smích), schízy ve vlaku, že ujede i se mnou... neujel :)
zpátky na N.R. a s kobem a s káťou a majkem v bluepointu, nemohla sem si odpustit to nenapsat (litotes), muj blog má rok a vidíte kolik bloggerů už znam! :) načerno tramvají a metrem, decentně adrenalíínu ani né tak z rezvizora, jako spíš abych stihla poslední žlutej bus, měla sem to jen tak tak. asi by to nebyl moc velkej geg, kdyby mi to ujelo, vzhledem k tomu že sem u sebe neměla ani korunu (a to neni nadsázka neboli hyperbola) a vybitej telefon (ten sem teda u sebe měla). a to sem eště nezmínila dva obří šplouchance vody z louže do mojí levý boty (proč?). a taky sem eště nezmínila, že jsem byla celej den pronásledována mileneckejma párečkama. hele, ať sem stála kdekoliv, byli kolem mě. všude. na každej světovej straně nejmíň jeden, nebylo úniku! jasnej matrix ;) a s těma žlutejma to teda bylo dneska krutě zabitý. cestou tam neusměvavej slovák a nejhorší videoklipy pod sluncem, a cestou zpátky taky škoda mluvit, protože slečně stewardce bylo blbě a nedostali sme teplý nápoj (prosíme za pochopení !?). pro pravidelné čtenáře otázka na závěr: proč, proč když jedu do prahy, musí pokaždý (tj. zatim dvakrát) nutně pršet? no proč?

umělá inteligence

27. října 2006 v 18:31 | bittersweet |  prásk
už nejsem blondýna 100 promiň H., pevně doufám že se ti líbí zrzky :) a jestli ne, tak začnou!

roztomilý

27. října 2006 v 10:05 | bittersweet |  objevy ameriky
rovná se sladce + srandovně hezký.

nebo má snad někdo lepší definici ?! pochybuju! :)

nejlíp jim bylo,

25. října 2006 v 23:03 | mňága a žďorp |  nočníky
když nevěděli co dělaj

někdy přemejšlim

25. října 2006 v 16:15 | bittersweet |  prásk
fakt ujetě. jako kdybych měla krutou schízu, žili ve mně tři různý lidi a furt se hádali a diskutovali a křičeli a každej z nich přemejšlel úplně jinym způsobem. asi je to jediný možný vysvětlení toho, co se mi děje v hlavě a jaxe občas chovam zmateně.

spolknout či nespolknout ... to je ta otázka! to je to, oč tady běží

modrej medvěd

24. října 2006 v 23:33 | bittersweet |  objevy ameriky
jestli taky nosíte na klíčích modrýho medvěda haribáka, na takový lehce pofi šroubovací karabině, která se čas od času odšroubuje a medvěd vám zůstane v ruce, a jestli si pokaždý slibujete, že ho z těch klíčů sundáte, protože víte, že jednoho krásnýho dne tu kliku mít nebudete a stane se přesně to, o co si koledujete: medvěd bude pryč. a vy budete panikařit a hledat a brečet jako malej kluk a nadávat si, že ste ho nesundali dřív, když ste věděli, že to takhle dopadne! hele, fakt ho děte sundat, nemusíte mít takový štěstí jako sem měla dneska já! :)

jo a mimochodem, pátek nebo úterý, úterý nebo pátek, třináctýho nebo čtyřiadvacátýho...?
víte, ono je to ve finále stejně úplně jedno.

když se platí za blbost,

23. října 2006 v 21:59 | bittersweet |  objevy ameriky
taxe platí buď za vlastní blbost, nebo za cizí blbost, nebo za obě blbosti dohromady. a když se platí za obě, tak je to logicky taky nejdražší. klidně i tři pětky :)

příště jí to rozflákam! (anebo si aspoň řeknu vo účtenku)

dvacátého druhého

22. října 2006 v 23:32 | bittersweet |  koutek pro slávisty
proč já vlastně ty dvojky neměla ráda ... ten autobus přece za nic nemůže. a aby teda těch dvojek nebylo málo, taxou to dneska dva měsíce. dva měsíce bejvaj takový magický ... dneska sou to dva měsíce, co sem si nechala píchnout obočí, ale o to mi nešlo. sou to totiž taky dva měsíce od jedný události, která vlastně neni ničim zvláštní, a přesto představuje určitej zlom. vlastně to ani neni událost, ale já to za událost považuju. a protože historie sebláblá, usínam dneska opět s úsměvem na tváři :)
change around the words that you say
to suit me fine ...
make them mine ...
listen to the voice of your head
it makes no sense ...
poznala jsem někoho úžasnýho.

lidi přicházej a odcházej,

21. října 2006 v 21:26 | bittersweet |  skřítkové
vstupujou do vašeho života a pak z něj zase mizí ... a já se toho bojim.

i wanna seek you

20. října 2006 v 18:10 | bittersweet |  skřítkové
haúúúúúúúú ... to je fakt zabitý bez toho ICQ. ztratila sem kontakt se světem. už to spravte prosimvás!
já si chci povídat, chci vám toho všem tolik říct ... chci si domluvit další virtuální rande a vyprávět ti jaxe mi o tobě zdálo, s tebou chci zase pokecat o Letu93 a jak ti chutnalo kafe s mlíkem a tobě sem se chtěla pochlubit, že fakt nejsem chemickej lůzr, protože sem tu písemku dala na TŘI. no a s tebou... můžu vlastně pokecat přes plochu třeba ve wordu, smích. a s tebou sem chtěla konečně vymyslet, co si xobě dáme do těch přátel na líbím a tebe sem se chtěla na něco zeptat ... achjo. pilsfree rulez

kopírka

19. října 2006 v 21:24 | bittersweet |  mix
a dost! dá se tohle nějak zakázat ?! 100

občas mě to skoro až děsí,

18. října 2006 v 22:01 | bittersweet |  skřítkové
jak mi dokáže bejt všechno jedno.

hra na hezké odpoledne

18. října 2006 v 16:36 | bittersweet & without.wings |  playing my game
Na střeše seděl pes. Ale přiběhla fenka. Cenzura. A... cenzura. A měli spolu krásné chvíle, ze kterých vzešlo krásné odpoledne. A večer slezli dolů a spadli na čumák. Čumák na zem. Zem na čumák. Bylo to velmi krásné a tvrdé a dáál? Naštěstí vše dobře dopadlo. Všichni dopadli na čumák a na nic víc. Takže vše dobře dopadlo.

zkušený znakařky

17. října 2006 v 21:52 | bittersweet |  playing my game
já-chci-čůrat!
tak-pojď!
už-jdu!

jednou v noci V.

16. října 2006 v 21:00 | bittersweet |  nočníky
já snad ani jiný sny než ujetý nemívam, ale dneska to byl extrém!
nejdřív sem se vloupala Noře do hotelovýho pokoje, abych jí ukradla tričko, pak mi v lese okusovaly srnky nohy a ve finále nás s kotym přepad medvěd, ostatní epizodky si díkybohu nepamatuju:)

vloupání - sám ho provést: toužit po bohatství
vidět srnce: varování před velkou hloupostí
medvěd: nejasnosti ve vnitřních vztazích s bližními. jejeej :) to už tady dlouho nebylo, smích