Září 2006

regulérní slepák

30. září 2006 v 21:56 | bittersweet |  nočníky
ani se mi nechce moc psát, ale vim, že když si to nepoznamenam za čerstva, tak zapomenu na všechny ty ujetě vtipný detaily a to bych celkem nerada... tak teda včera:)

rozbitá hráz

30. září 2006 v 14:50 | bittersweet |  ú té
"Tak co ten tvuj včerejší nejhorší den?" zeptal se cestou. Snad aby řeč nestála.
"Byl... nejhorší."
"Nebuď tak výřečná."
"No, vlastně nebyl nejhorší. Víš, mně se ani nechce ti to vyprávět, protože bys mi na to řek akorát - ježiš, ty toho naděláš," a napodobila tón jeho hlasu tak dokonale, až se mu chtělo smát. A takyže normálně by se smál, ale teď mu to nějak nepřišlo vhodný.

vodprejskni, ty špíno

28. září 2006 v 23:16 | bittersweet |  playing my game
já nevím, klidně můžu řikat "vtipný" hlášky, ty vždycky řekneš jak sem trapnej, začneme se hádat ... a ejhle, už budeme na stadionu, tam si nebudeme jeden druhého všímat, pže budeme sledovat fotbal, pak tě vyprovodím, to budu rozebírat zápas ... a budeš to mít za sebou :D
jestli něco miluju víc než slepý rande, tak je to jedině jejich domlouvání... smích

just play

28. září 2006 v 16:26 | bittersweet |  objevy ameriky
už sem na to konečně přišla:)
někdy je lepší nepřemejšlet. to je vono.
neřešit následky, důsledky, příčiny. VYPNOUT. nemyslet na nic. prostě (si) jenom hrát

a předtim taky ani jednou

28. září 2006 v 15:19 | bittersweet |  playing my game
tak dlouho sem se rozhodovala mezi bezpříchuťovym a medovym tělovym mlíkem, až sem si musela nakonec koupit brusinkový. víte jak voní brusinky?

dáš si kafe?

28. září 2006 v 2:30 | bittersweet |  playing my game
tys to zase posral s tim kafem! měl ses zeptat mě co, já bych řek co, vona by řekla co a já bych řek kafe a ty bys řek kafe a vona by řekla kafe a já bych řek ahááá! a zeptal bych se dáš si kafe a ty bys řek kafe!



hele, voni si tu dávají všichni!

kolu?

o hloubce písniček II.

27. září 2006 v 18:02 | bittersweet |  objevy ameriky
občas, když mi T. chtěl něco říct a asi nemoh najít ty správný slova, nebo je spíš nehledal, nebo byl línej je hledat, tak mi pouštěl písničky přes netový radio.

slavie sparta

25. září 2006 v 22:48 | bittersweet |  koutek pro slávisty
jo, je to hukot, když budeš mít štěstí, dostaneš i do držky :) neodvolám to, neboj ... stejně bych na něj šel, aspon už nemusím nikoho shánět :) ale budeš fandit Martinko slávii, je ti to jasný :)

juupííííííííííííííííííííííííííííííí !!
ať už je pondělí... že jo pinčesko, že už taky chceš další pondělí?:)

taky

25. září 2006 v 20:45 | bittersweet |  skřítkové
já chci taky!

mandarinka

25. září 2006 v 19:02 | bittersweet |  playing my game
možná mělo bejt všechno úplně jinak
a možná taky ne.

každopádně už tomu konečně rozumim... proč mazala. mně to teď někdo nabídnout, neváham ani tak dlouho, jako trval muj nejkratší vztah. což je jedna sekunda, viď ex :)

a nácviky byly supr.
a začínam se vyžívat v očních kontaktech.

a nebudu hrát podle scénáře.
tohle je MOJE HRA.

a jak řikal novotný v dobrotách... TO BUDE DOBRÝ, NEBOJ SE, TO BUDE DOBRÝ!

uhrančivý voči

24. září 2006 v 22:12 | bittersweet |  playing my game
jestli měl voják voči minimálně tak uhrančivý jako dneska ten týpek v tramvaji, tak úplně rozumim tomu, že se viktorka zbláznila. myslela sem si, že sem už viděla hodně hezkejch a uhrančivejch vočí, ale tohle, to byl teda extrém. a on mě na chvíli asi fakt uhranul, jinak si nedokážu vysvětlit, jak jsem na něj já, já, která uhejbam po dvou vteřinách očního kontaktu, mohla vydržet zírat asi dvě zastávky v kuse. svět se zbláznil... držte se

relativně nejhorší čaj

24. září 2006 v 19:06 | bittersweet |  objevy ameriky
dnes bych se s vámi opět ráda podělila o svůj nový objev, jehož podstata spočívá v tom, že všechno je relativní.

za ten ledovej čaj med & granátové jablko sem asi před dvěma tejdnama nebo jak je to dlouho utratila svý poslední peníze. a když jsem ho ochutnala, měla sem pocit, že ho snad zase budu muset vyprsknout zpátky do tý flašky, tu pak někam zahodit a rychle utýct pryč. naštěstí jsem neměla to srdce (přece jenom to byly moje poslední prachy). doma jsem s nim švíkla někam za postel a dál se o něj nestarala. a dneska... dneska přišel ten zlom.

odpoledne jsem se vzbudila a jelikož a protože nemáme doma nevimproč žádný normální pití a ten čaj byl nejblíž a cesta do schodů a ze schodů nepřicházela v danej okamžik absolutně v úvahu, ano, hádáte správně, sáhla jsem po čaji. ježiš ten chutnal tak úžasně, že to ani nejde popsat! vyhltla sem ho jako nic a dala bych nevimco za to, abych ho tu měla eště aspoň deset flašek. je teda fakt, že znova bych si ho už nekoupila, ale dneska... dneska fakt bodnul a bylo to nejlepší pití, jaký sem si v tu chvíli mohla vůbec přát. :)

pause (né stop)

24. září 2006 v 8:46 | bittersweet |  objevy ameriky
zdá se vám sen a do něj najednou někdo začne volat vaše jméno... probudíte se a nad váma se sklání maminka nebo tak něco:) všichni známe. ale mně se včera ráno stala divná věc. zdá se mi sen a najednou jakoby někdo na videu zmáčknul pause (né stop, ale pause). a... "Marti?" vy ste sice furt v tom pauznutym snu, ale už víte že to bude maminka, a tak otevřete jedno oko a pak druhý, abyste se o tom mohli přesvědčit, ale - nikde nikdo! žádná maminka se nad váma nesklání, žádná maminka ve dveřích, prostě nic. fakt divný. možná to byla telepatie... nechtěl ste mi včera ráno (resp. v poledne) někdo něco?
no a taky sem přišla na úžasnej vynález, kterej se většině z vás asi ani jako vynález jevit nebude, a to z jednoho prostýho důvodu - ste zvyklí na svuj normální tlak vody. jenže kdybyste znali náš tlak vody předtim, než se to u nás začalo překopávat, asi byste chápali proč tomu řikam vynález. spočívá to v tom, že si ten obrovskej (jo, teď už obrovskej!) proud pustíte z těsný blízkosti na čelo a držíte a nepouštíte a jenom přemejšlíte. fakt se při tom skvěle přemejšlí. a taky mam občas divný předtuchy.
a tu jahodovou sračku už nechci nikdy ani vidět.

bublinovej svět

22. září 2006 v 15:17 | bittersweet |  playing my game
duhovej. veselej. roztomilej. magickej. a plnej úsměvů a rozzářenejch vočí ... 100 jako dneska.
jo. v takovym bych chtěla žít.
a taky to je dneska přesně rok (dyť už znáte tu mojí posedlost výročíma) od (úplně) posledního slepování hrnečku.
všechno je prostě jednou... naposled.
akorát to v tu chvíli eště netušíte.

chandler a monica to taky dali dohromady přes postel

20. září 2006 v 12:01 | bittersweet |  střípky
"jo! a teď spolu mají dvojčátka!" :)

CO? JÁ NESMAŽIM TRÁVU

19. září 2006 v 14:17 | bittersweet |  skřítkové
možná bych měla začít nebo nevim. (zdravíme Švéda!) mam nenadálou potřebu psát na blog. a nemyslim dvouřádkově. takže nazývejme věci pravými jmény - mam nenadálou potřebu rozepsat se na blog. a to o svym období největší zmatenosti. bystřejší už si všimli, nejbystřejší si všimli už dáávno (zdravíme Evila a doufáme, že jsem ono slovo dobře použila) a vy ostatní si nejspíš všimnete během čtení tohohle článku. těžko říct, jestli sem fakt taková byla vždycky, jenom se mi dařilo to úspěšně skrejvat, nebo co se to se mnou vlastně děje. a sama nevim co si o tom mam myslet. ujetost je fajn, když de o zdravou ujetost. nákup v ujetym stylu eště za zdravou ujetost považuju (zdravíme Hypernovu!), aby bylo jasno. horší už je, když du po ulici a broukam si ujetý písničky (ujetý ujetý ujetý, zdravíme Mambu!). respektive broukam si je skoro úplně v duchu, ale v reálu to spíš vypadá, že sem blázen a povídam si pro sebe. (zdravíme dělníky s bagrama z naší ulice!) jupí. třeba budu mít štěstí a přečte si to zřízenec nějakýho ústavu a mam po starostech... (zdravíme Dobřany!) zdaj se mi snad nejzmatenější sny jaký se mi kdy smály (zdravíme Vlastu ze španělštiny!) - cože smály? mělo tam bejt zdály. schválně to nebekspejsuju, abyste viděli na vlastní oči jaxe to všechno projevuje. chovam se zmateně a mluvim zmateně (zdravíme Ondru!) a co hůř, já zmateně i přemejšlim! lidi na mě samozřejmě taky koukaj zmateně (zdravíme pána ze zastávky 30ky!), hlavně když mluvim nahlas o rozpůlenejch a rozčtvrcenejch dětech (zdravíme Meg!). v tesku si nakupuju drahý smradlavý olejíčky (zdravíme slečnu pokladní!) a věci na K (opět zdravíme Meg!), na který se ale hrozně těšim :D no, a... nemůžu sem psát, co bych chtěla. nemůžu ani jinam psát, co bych chtěla. nejen že to nemůžu psát, já to nemůžu řikat ani nahlas. a taky sem napůl nemocná. všem řikam napůl a všichni se tomu diví. tak abyste se nedivili nebo se pak blbě neptali (zdravíme Alku!) (vtip), napůl proto, že napůl. napůl fyzicky a napůl psychicky, nebo aspoň podle mýho názorru (zpívám). protože upřímně řečeno, fakt mi solidně hrabe. a je to venku. :)
just don´t ask me how i am...
(zdravíme týpky z Líbímseti a zároveň všechny, který sme nepozdravili.)

bince

18. září 2006 v 8:53 | bittersweet |  skřítkové
že prej bordel na vašem stole souvisí s bordelem, kterej máte v hlavě.
myslim že by to odpovídalo.
tak asi abych začla uklízet...
a až hlava uvidí stůl, snad půjde v jeho šlépějích:)

číst mezi řádky

17. září 2006 v 22:54 | bittersweet |  skřítkové
někdy bych to fakt radši neuměla.
a někdy bych radši neuměla číst vůbec.

Let číslo 93

17. září 2006 v 21:47 | bittersweet |  filmování
závěrečný titulky, v sále se rozsvítilo, ale žádný davy lidí se nehrnuly k východu jako normálně. jenom mrazivý ticho a všichni seděli jak přibitý.

nevadí

16. září 2006 v 12:22 | mňága a žďorp |  listen
když je ti špatně, když se ti nedaří, když fréza hučí, řekni si to svý
nevadíí nevadíí !! zase bude líp, zase zase bude bude lííp lííp lííp 100

když je ti dobře, když se cítíš fajn, když špony letí, řekni si to svý
nevadíí nevadíí !! zase bude hůůř, zase zase bude bude hůůř hůůř hůůř 100