.. koupili si hrneček. Postupem času sice zjišťovali, že ten hrneček neni tak krásnej, jak se jim zdálo, ale to vůbec nevadilo. Byl to prostě jejich hrneček.
Taky se občas stalo, že jim třeba upadl na zem. Takže byl trochu omlácenej, ale to nevadilo. Byl to pořád jejich hrneček a oni slibovali jeden druhýmu, že už na něj budou dávat pozor.
Dávali. Snažili se, ale ne dost. A hrneček se rozbil. Je jedno, čí to byla chyba. Rozbil se.
Nějakou dobu oba jen tak vzpomínali, jak byl ten hrneček zezačátku krásnej, a zachtělo se jim vrátit čas... Rozhodli se, že zkusí hrneček slepit.
Šlo to docela dobře, vlastně líp, než čekali. Vzali vteřinový lepidlo a poskládali všechny kousky k sobě. Vypadal jako novej a byl zase krásnej. Škoda jen, že slepovaný hrnečky maj sklony k tomu rozbít se znova. Dřív. A líp. Když spadne slepovanej hrneček na zem, většinou se rozbije hned napoprvý. A tak si museli dávat sakra velkej pozor. Když viděli, že padá, stihli ho většinou ještě ve vzduchu zachytit.
Bohužel jim jednoho dne došla trpělivost a už je nebavilo pořád ten hrneček chytat a chránit... A nechali ho spadnout. Rozbil se. Jak jinak.
Pořád jim to ještě nestačilo. Nedošlo jim, že ten hrneček ničí víc a víc, mysleli pořád jen na to, jak byl na začátku krásnej, a chtěli zpátky svůj krásnej hrneček. A tak ho zkusili slepit znova, ale nějak to odflákli, lepidlo nebylo moc kvalitní a ten hrneček už tolikrát slepovanej zrovna moc hezky nevypadal. Mrzelo je to, ale nedalo se nic dělat, hrnečku už prostě nebylo pomoci... Přesto se ho nechtěli vzdát a starali se o něj jak nejlíp to šlo, ale asi jim začínalo bejt oběma jasný, že tentokrát už ho nezachrání, ať se budou snažit sebevíc.
A tak je teď jejich krásnej hrneček nadobro rozbitej, ale co. Střepy přinášejí štěstí...
bittersweet | 4. listopadu 2005 v 18:04 |
hezká alegorie.