Listopad 2005

heaven knows

30. listopadu 2005 v 17:24 | bittersweet |  listen
you are no dame i am no duke somehow love is a fluke we´ve survived thick n´ thin taking knocks on the chin in the eyes of the sad we may be barking mad but the truth has been ceased we are like chalk n´ cheese you wind me up i drive you mad it´s fact of life it goes hand in hand and i know that it´s read like a book and i realize i don´t care what the world has to say you should know that i love you i love you today i don´t care what the world has to say you should know that i love you i love you today heaven knows that i am in love when the boat starts to rock then my ears start to block all the worlds that you say trough the night trough the day where there´s muck there is a brass and the storm soon will pass then it´s back to the norm all the could turns to warm sometimes i think life crawls like a snail and all your dreams become the wind in your sails without wealth it´s true who cares what you do and i realize i don´t care what the world has to say you should know that i love you i love you today i don´t care what the world has to say you should know that i love you i love you today i can feel the eyes behind us as we walk i can see the ears that listen when we talk i don´t care what the world has to say you should know that i love you i love you today

simple piece

29. listopadu 2005 v 18:05 | bittersweet |  listen

the piece of my life
i feel no pain
my car is running
i don´t search for a holy grail
i think it´s funny
you talk about destiny
plase just save it for some other time
no problems to bother me
simple piece
the piece of my life
(Monkey Business, Piece of my life)



Tomáši, udělej soba!

8. listopadu 2005 v 14:53 | bittersweet |  playing my game

Fyzika.


Kousala jsem se nudou a chtělo se mi spát.
Pity zničehonic na Roskyho sedícího před námi:
"Tomáši, udělej soba..."
"Beeé."
Pity: "Děkuju!"
Rosky umí skvělýho soba :o)


looking forward to the death

7. listopadu 2005 v 17:45 | bittersweet |  ú té

she said nothing
shaked her head
wasn´t scared
and wasn´t sad

just looked forward
she´ll be dead

stop the time
please
for a while
she´s on the death row
let her say
the last goodbye

and she´s happy
the time is now

(look how beautiful the life after death is)
...

neřekla nic
jen zavrtěla hlavou
neměla strach
ani nebyla smutná

jenom se těšila
až zemře

zastavte čas
prosím
na chvilku
ona čeká na smrt
tak ji nechte
ať řekne svý poslední sbohem

a ona je šťastná
ta chvíle je tady

(koukni jak je život po smrti krásnej)



could somebody open the door, please?

6. listopadu 2005 v 15:21 | bittersweet |  skřítkové

.. zdálo se mi o dveřích, za kterejma to bude dobrý .. báječný .. ale nikdo mi to nevěří .. nemam kliku

new club

5. listopadu 2005 v 15:55 | bittersweet |  střípky
"Čau! Jdem?"
"Jo. Ty víš, kde je Prešovská?"
"Jasně."
"Proč jdeme po silnici?" (smích)
"Tady někde by to mělo bejt."
"Tady je akorát ňáká cestovka."
"New Club!"
(Nikde nikdo...)
"Docela narváno." (smích)
Automaticky zamířila na lavici do rohu a suverénně si hodila nohy nahoru.
"Tyjo, tohle je dobrý!"
"Tak já du pro pití. Kolu s rumem?"
Přikývla.
Blonďatá barmanka. Moc hezká. "Chcete tam led?"
"Jo."
Zubil se jako vždycky a položil před ní její pití. "Se mě ptala, jestli do toho chci led, tak sem se chtěl nejdřív zeptat, jestli je za to ňákej příplatek. Ale pak sem si to radši rozmyslel."
(Vždycky ji uměl rozesmát.)
Zvedl svůj půllitr. "Tak na co?"
"Tak na Novej klub."
New Club, Prešovská 3, Plzeň
NE - ČT: 18.00 - 02:00
PÁ - SO: 18:00 - 04:00

příběh jednoho hrnečku

4. listopadu 2005 v 13:58 | bittersweet |  střípky
.. koupili si hrneček. Postupem času sice zjišťovali, že ten hrneček neni tak krásnej, jak se jim zdálo, ale to vůbec nevadilo. Byl to prostě jejich hrneček.
Taky se občas stalo, že jim třeba upadl na zem. Takže byl trochu omlácenej, ale to nevadilo. Byl to pořád jejich hrneček a oni slibovali jeden druhýmu, že už na něj budou dávat pozor.
Dávali. Snažili se, ale ne dost. A hrneček se rozbil. Je jedno, čí to byla chyba. Rozbil se.
Nějakou dobu oba jen tak vzpomínali, jak byl ten hrneček zezačátku krásnej, a zachtělo se jim vrátit čas... Rozhodli se, že zkusí hrneček slepit.
Šlo to docela dobře, vlastně líp, než čekali. Vzali vteřinový lepidlo a poskládali všechny kousky k sobě. Vypadal jako novej a byl zase krásnej. Škoda jen, že slepovaný hrnečky maj sklony k tomu rozbít se znova. Dřív. A líp. Když spadne slepovanej hrneček na zem, většinou se rozbije hned napoprvý. A tak si museli dávat sakra velkej pozor. Když viděli, že padá, stihli ho většinou ještě ve vzduchu zachytit.
Bohužel jim jednoho dne došla trpělivost a už je nebavilo pořád ten hrneček chytat a chránit... A nechali ho spadnout. Rozbil se. Jak jinak.
Pořád jim to ještě nestačilo. Nedošlo jim, že ten hrneček ničí víc a víc, mysleli pořád jen na to, jak byl na začátku krásnej, a chtěli zpátky svůj krásnej hrneček. A tak ho zkusili slepit znova, ale nějak to odflákli, lepidlo nebylo moc kvalitní a ten hrneček už tolikrát slepovanej zrovna moc hezky nevypadal. Mrzelo je to, ale nedalo se nic dělat, hrnečku už prostě nebylo pomoci... Přesto se ho nechtěli vzdát a starali se o něj jak nejlíp to šlo, ale asi jim začínalo bejt oběma jasný, že tentokrát už ho nezachrání, ať se budou snažit sebevíc.
A tak je teď jejich krásnej hrneček nadobro rozbitej, ale co. Střepy přinášejí štěstí...

LÁSKOPAD

3. listopadu 2005 v 23:43 | bittersweet |  listen


Nic zvláštního
se nestalo

pršelo a pak přestalo

jak to bejvá když je listopad

Nic zas tolik zvláštního

myslim bylo pátýho

promiň, ale nebudem už nebudem si lhát ...

(Chinaski, Láskopad)